Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Popis

Sochař Stanislav Hanzík získal středoškolské vzdělání získal na reálném Gymnáziu v Rakovníku. V roce 1951 - 1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jana Laudy (1898 - 1959). V roce 1962 absolvoval půlroční stipendijní pobyt na École de Beaux Arts v Paříži.[1] Od roku 1967 působil jako odborný asistent v ateliéru Karla Lidického (1900 - 1976) na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl roku 1970 habilitován docentem. V roce 1976 získal 1. cenu v soutěži na řešení interiéru rotundy na Řípu a 1. cenu v soutěži na Památník staveb mládeže v Litvínově. Skupinově vystavuje od roku 1958, samostatně od roku 1964.[2]

Základní téma sochařské tvorby Stanislava Hanzíka představuje vyrovnání se s obecným archetypem monumentality lidského těla. Na pozadí vlastního modelačního prožitku individuálního anatomického momentu formuluje expresivní sochařské objekty. Vytváří celofigurální kompozice, portrétní studie (např: Josef Sudek, 1972[3]), v nichž zohledňuje i imanentní zákonitosti torzální reality. Vlastní výtvarný výraz hledá v naplnění klasických skulptivních a plastických sochařských zásad a postupů. Tvůrčí uspokojení tak nachází v ovládnutí sochařského materiálu, jemuž záměrně ponechává určitou formální samostatnost chtěným přiznáním neplánovaného optického účinku. Pohybem na pomezí zobrazivé předmětnosti a imaginární odhodlanosti k psychicky sumarizovanému výrazu (např: Chlapec, 1992[4]), umocňuje fyzickou i mentální gradaci silového vývoje děl (např: Velký rapsód, 1966[5]). Okamžitý účinek výtvarného řešení nachází v tvarově expresivním průběhu kompoziční výstavby, v kombinaci s bravurně živelným rukopisem. Citovou empatií k světelně-impresivnímu hnětení povrchu potvrzuje jistotu uchopení definitivnosti „sochařských" tvarů. Bezděčnou kompaktnost precizní kompozice autor obvykle rozruší dynamickými zneklidňujícími povrchovými rýhami (např: Miroslav Zeman, 1972[6]). Organicky-archetypální stylizací přiznává vědomí časové omezenosti existence jeho vlastních soch jako nedílné součásti univerza (např: Proklátý lev, 1966[7]). Bipolárnost forma - obsah spolupůsobící v Hanzíkově sochařském projevu vystihl Petr Wittlich: „[...] většina jeho prací přitom vyznívá v sondování styčných bodů mezi oproštěností moderních tvárných postupů a echem starých témat, čerpaných hlavně z rezervoáru antické mytologie."[8] Stanislav Hanzík jednotným modelačním charakterem přistupuje k sochařským kompozicím komornějších rozměrů, například „malé" bronzy a cíny.[9] S identickou energií uchopuje velikostně mnohem monumentálnější realizace do veřejných prostorů. Během své tvůrčí činnosti tak vytvořil poměrně velký počet skulptur instalovaných v městském venkovním prostředí (např: Lví kašny, 1972, Praha, [10] Proklátý lev, 1966 - 1969, Most,[11] Památník mostecké stávky pro krematorium v Mostě, 1966,[12] Reliéf památníku ostravské operace, 1980[13]).

---

[1] Jan Škvára, Stanislav Hanzík. Podobizny (kat. výst.), Unie výtvarných umělců ústecké oblasti 1993, nestr. [2] Marie Halířová, Stanislav Hanzík. Výběr z díla (kat. výst.), Výstavní síň výtvarného umění v Mostě 1986, nestr. [3] Josef Sudek, 1972, bronz, v. 50 cm. Viz Čestmír Berka - Stanislav Hanzlík, Stanislav Hanzík. Portréty a volné plastiky. Realizace (kat. výst.), Rabasova galerie v Rakovníku 2005, s. 32. [4] Chlapec, 1992, v. 108 cm. Viz Jan Škvára, Stanislav Hanzík. Modely (kat. výst), Výstavní síň Emila Filly v Ústí nad Labem 1993, nestr. [5] Velký rapsód, 1966, bronz, 140 cm, Ústí nad Labem. Viz Petr Wittlich, Stanislav Hanzík. Výběr z díla (kat. výst.), Výstavní síň výtvarného umění v Mostě 1986, nestr. [6] Miroslav Zeman, 1972, v. 38 cm, bronz. Viz Čestmír Berka - Stanislav Hanzík (pozn. 3), s. 31. [7] Proklatý lev, 1966, bronz, v. 24 cm. Viz ibidem, s. 20. [8] Petr Wittlich, Stanislav Hanzík (pozn. 5). [9] Ibidem, s. 36 - 44. [10] Lví kašny, 1972, diorit, v. 171 cm, Praha - Karolinum. Viz Čestmír Berka - Stanislav Hanzík (pozn. 3), s. 83. [11] Proklatý lev, 1966 - 1969, Most. Viz Petr Wittlich, Stanislav Hanzík (pozn. 5). [12] Památník mostecké stávky, krematorium v Mostě, 1966. Viz ibidem. [13] Reliéf památníku ostravské operace, 1980. Viz ibidem.