SOCHY

Pomník Jana Antonína Baťi a Tomáše Baťi ve Zlíně

Radim Hanke

Hanke Radim

Hanke Radim

Časové údaje
2007 - 2010

Materál
bronz, brazilská žula

Umístění
Zlín, Univerzitní park, naproti administrativní budově č. 21

Souřadnice
17.659564, 49.222533

mapa

Majitel

Statutární město Zlín

Památková ochrana

Popis

U příležitosti 60. výročí od konání soudního procesu proti Janu Antonínu Baťovi v jeho nepřítomnosti vypsal Magistrát města Zlína veřejnou soutěž na pomník J. A. Bati. Realizace pomníkového díla se stala součástí dlouhodobého projektu prezentace města a rozvoje celého regionu. Prostřednictvím Baťovy sochy chtěli představitelé města nejen rehabilitovat osobu J. A. Bati od křivého nařčení z kolaborace s nacisty,[1] ale také připomenout unikátnost kompaktního celku baťovské architektury. Aktivita v oblasti podpory kultury[2] měla poukázat na vstřícnost a otevřenost města Zlína a podnítit zájem případných strategických investorů o tuto lokalitu.[3]

Dne 30. 8. 2006 Statutární město Zlín vyhlásilo soutěž na pomník Jana Antonína Bati s oficiálním zadáním. Organizátoři soutěže dopředu oslovili 5 vybraných autorů;[4] nastavení podmínek účasti v konkurzu vybízelo široký okruh zájemců bez omezení dosaženého vzdělání nebo nějaké předchozí pomníkové zkušenosti. Pro splnění podmínek soutěže na sochu J. A. Bati bylo nutné vytvořit návrh ve formě zmenšeného modelu, skicu obličejové části přibližně definitivního rozměru a předložit vizualizaci umístění do určeného prostoru. Pro vítěznou sochu byl již dopředu připraven betonový podstavec o rozměrech 6,15 x 6,15 m[5] v univerzitním parku přímo naproti správní budově č. 21, takzvanému „Baťovu mrakodrapu," dnes sídlu Krajského a finančního úřadu zlínského kraje.

Soutěžní podmínky si vyzvedlo 26 zájemců, k posouzení porota obdržela celkem 14 soutěžních návrhů.[6] Ke zhodnocení předložených konceptů porota[7] zasedla dne 10. 10. 2006 v prostorách Kulturního institutu Zlín - Alternativa. K postupu do druhého kola soutěže byla vybrána 3 výtvarná řešení: návrh č. 2 - Michala Gabriela, návrh č. 7 - Radima Hankeho a návrh - č. 12 Radomíra Šutery jr. O konečném umístění porota rozhodla v tomto pořadí: 1. cena: Radim Hanke, 2. cena: Radomír Šutera, 3. cena: Michal Gabriel.[8] Všechny doručené soutěžní projekty byly vystaveny na přelomu měsíce října a listopadu 2006 ve foyer Městského divadla ve Zlíně jako součást výstavního projektu ZLINBATA.[9] Se zdánlivě jednoduše formulovaným zadáním úkolu žádajícím realistickou figuru Jana Antonína Bati na dopředu vybrané místo se většina autorů nedokázala vypořádat přesvědčivým způsobem. Zobrazení lidského charakteru Jana Antonína Bati prostřednictvím portrétní studie někteří autoři neúmyslně popírali samoúčelným rukopisem znejasňujícím smysl výtvarné koncepce.[10] Ačkoli výklad oficiální formulace soutěžních požadavků[11] zdánlivě vybízí k tvorbě jakési figuríny s portrétními rysy Bati, nemůže sloužit jako odůvodnění slabší výtvarné i koncepční úrovně většiny předložených návrhů.

Výjimku tvořilo pouze několik výtvarných řešení (trojice oceněná odbornou porotou včetně vítězného návrhu), které splňovaly dikci formulovaných požadavků a zároveň nepostrádaly aspekt individuálního náhledu či interpretace zobrazované skutečnosti. Michal Gabriel předložil osobitý koncept „groteskně nejistého" Bati před pomyslnou bránou obuvnického impéria. V případě doporučení tohoto návrhu k realizaci, by zřejmě nebylo vhodné přistoupit k zaformování sochy bez předchozí korekce, vizuálně problematicky působí zejména boční partie figury. Radomír Šutera zvolil expresivnější rukopisné rozbrázdění hmoty, ale paradoxně figura Jana Antonína Bati vyznívá příliš staticky a banálně. Výtvarné pojetí Bati od Radima Hankeho se vymykalo koncepční vyzrálostí a nenucenou samozřejmostí, s níž autor ve výtvarně velkorysé formě citlivě obnažil rozměr lidského bytí portrétovaného.

Slavnostní odhalení sochy J. A. Bati od Radima Hankeho proběhlo 2. 5. 2007,[12] v den šedesátiletého výročí konání soudního procesu proti Janu Antonínu Baťovi. Projekt zlínského pomníku již od počátku počítal s osazením dvou soch, plastiku J. A. Bati měla doplnit figura jeho nevlastního bratra Tomáše Bati,[13] zakladatele obuvnického závodu ve Zlíně. Záměr osadit na podstavec figuru Tomáše Bati zpochybňoval Tomáš Baťa jr., který si nepřál, aby jeho otec sdílel společný prostor v reálné i symbolické rovině s Janem Antonínem Baťou. Toto odmítavé stanovisko po smrti T. Bati jr. v roce 2008 dále zastávali i jeho příbuzní.[14] Peněžní prostředky na vytvoření sochy Tomáše Bati poskytlo Zlínské hnutí nezávislých, které také koordinovalo iniciativu a administrativní záležitosti spojené se vznikem sochy. V rámci zachování stylové jednotnosti a z důvodu pozitivního přijetí předchozí realizované plastiky bylo její vytvoření opět zadáno Radimu Hankemu. Slavnostní odhalení kompletního pomníku se konalo dne 2. 4. 2010.[15]

[1] Jan Antonín Baťa byl jako politicky „nepohodlná" osoba v roce 1947 rozhodnutím Národního soudu v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení, deseti letům nucených prací a konfiskaci majetku. Důvodem pro vynesení rozsudku bylo to, že v době okupace při svém pobytu v zahraničí, aktivně neusiloval o spolupráci s československým odbojem. První stížnost pro porušení zákona ve věci odsouzení Jana Bati podaly dcery J. A. Bati (Ludmila Amália Bata Arambasic, Edita Bata de Oliveira a Marie Bata Nash) již v roce 1993. Nejvyšší soud České republiky o rok později stížnost zamítnul. Znění rozsudku viz Francisco Moacir Arcanjo, Svět porozumí. Příběh krále bot Jana Antonína Bati (překl. a doslov Marek Belza), Krásná Lípa 2004, s. 187 - 195, 377. Žádost o očištění svého strýce, J. A. Bati podal také Tomáš Baťa. Proti této iniciativě se z důvodů rodinných neshod ohradili příbuzní Jana Antonína Bati. Viz Edita Bata de Oliveira - Jena Bata Mitrovic, Prohlášení rodiny Jana Antonína Bati k aktivitě Tomáše J. Bati ve věci rehabilitace Jana A. Bati, Cesky-dialog.net, http://www.cesky-dialog.net/clanek/1582-prohlas eni-rodiny-jana-antonina-bati-k-aktivite-tomase-j-bati-ve-veci-rehabilitace-jana-a-bati/, vyhledáno 5. 12. 2012. Milena Štráfeldová, Jan Antonín Baťa byl zcela očištěn, Radio.cz, http://www.radio.cz/cz/rub rika/udalosti/jan-antonin-bata-byl-zcela-ocisten, vyhledáno 5. 12. 2012. [2] Město Zlín pravidelně hostí bienále Nový zlínský salon a Zlínský salon mladých. Výstavní katalogy totožného názvu jsou běžně dostupné ve vědeckých knihovnách. Koncepce těchto výstavních projektů navazuje na tradici přehlídek umění konaných ve Zlíně ve 30. - 40. letech minulého století. V rámci podpory umění ve veřejném prostoru se ve Zlíně v roce 1991 uskutečnila přehlídka, Prostor Zlín - výtvarné kompozice v exteriéru města, kdy v městských prostorech vystavovali například Jan Ambrůz, Kurt Gebauer, Jiří Sozanský, ad. Viz Ludvík Ševeček, Prostor Zlín. Výtvarné kompozice v exteriéru města (kat. výst.), Státní galerie ve Zlíně 1991. O deset let později, 2001 proběhlo ve městě Zlín sochařské výtvarné symposium, kterého se účastnil Kurt Gebauer spolu se svými studenty. Viz Ludvík Ševeček et. al., Prostor Zlín. Kurt Gebauer a jeho škola (kat. výst.), Státní galerie ve Zlíně 2001. [3] Ivana Holišova v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 16. 7. 2012. [4] Nikos Armutidis, Michal Gabriel, Radim Hanke, Marius Kotrba, Josef Vajce. „Do soutěže jsou vyzváni autoři, jejichž dosavadní tvorba poskytuje předpoklad kvalitního výkonu jak v ideové, tak i v realizační oblasti." Viz Ivana Holišova v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 16. 7. 2012. [5] Rozšiřující informace viz dokument v elektronické podobě, který mi zaslala Ing. arch. Ivana Holišová. Viz Dagmar Nová - Tomáš Úlehla, Soutěž na zpracování pomníku Jana Antonína Bati (tisková zpráva), Zlín 2007. [6] Soutěžní návrhy: č. 1: Nikos Armutidis, č. 2: Michal Gabriel, č. 3: Evžen Jecho, č. 4: Josef Vajce, č. 5. David Moješčík, č. 6: Jaroslav Jurčák, č. 7: Radim Hanke, č. 8: Monika Havlíčková, č. 9: Jaroslav Koléšek, č. 10: Jiří Marek, č. 11: Dana Marková - Jana Urbanová, č. 12: Radomír Šutera jr., č. 13: Michal Trpák, č. 14: Gotthard Janda. Viz Ivana Holišova v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 16. 7. 2012. [7] Členové poroty závislí (představitelé města Zlín a zástupce rodiny J. A. Baťi): Ing. Arch. František Petr, Martin Janečka, Svatava Nováčková a jako zástupce rodiny J. A. Baťi RNDr. Marek Belza. Členové poroty nezávislí: doc. PhDr. Jaroslav Sedlář, CSc., historik umění, akad. sochař Otmar Oliva, akad. malíř Jan Pospíšil. Jako znalci dále přizváni: za město Zlín: ing. arch. Dagmar Nová, ing. Barbora Muselíková, ing. Zdeněk Mikel a dále PhDr. Jaroslav Pelikán, historik umění. Přezkušovatel soutěžních návrhů: Mgr. Václav Mílek. [8] Dagmar Nová - Tomáš Úlehla (pozn. 5). [9] Ibidem. [10] Týkalo se to návrhů Nikose Armutidise, Josefa Vajce. Sobě samému se J. A. Baťa nepodobal ani v podání Evžena Jecha, Moniky Havlíčkové či Gottharda Jandy. Příliš obecně portrétní rysy Bati vyjádřil také Jaroslav Jurčák. Návrhy popírající ideovou podstatu zadání také bohužel předložili Jiří Marek, Michal Trpák, Dana Marková spolu s Janou Urbanovou. [11]Určitou metodickou nejistotu zadavatelů soutěžních podmínek dokládá i tiskové prohlášení Ing. arch. Dagmar Nové z oddělení urbanismu a architektů zlínského magistrátu, která k průběhu soutěže uvádí: „Byla též vyslovena obava z přílišného klasicismu a nedostatečně moderního pojetí. Tento dojem by však mohlo zmírnit materiálové provedení v bronzu." Viz Dagmar Nová - Tomáš Úlehla (pozn. 719). [12] Již v roce 2007 o právě dokončované soše Jana Antonína a jejím připravovaném odhalení informovala v časopisu Prostor Zlín Pavlína Pyšná. Viz Pavlína Pyšná, Pomník Jana Antonína Bati pro Zlín, Prostor Zlín, 2007, roč. XIV, č. 2, s. 30 - 32. [13] Nevlastní bratry Tomáše Baťu a Jana Antonína Baťu pojil přátelský a kolegiální vztah. Tomáš Baťa na svého o 22 let mladšího bratra pamatoval i v závěti, kdy ho stanovil hlavním dědicem obuvnického závodu. Když se po tragické smrti Tomáše Bati při leteckém neštěstí v roce 1932 ujal J. A. Baťa vedení rodinné firmy, respektovali tuto situaci i vdova po Tomáši Baťovi - Marie a jeho syn Tomáš Baťa jr., kteří získali menší majetkové podíly. J. A. Baťa ještě v průběhu druhé světové války odešel do Brazílie, kde vybudoval obuvnické impérium. Po skončení války J. A. Baťa v důsledku Benešových dekretů přišel o veškerý majetek na území tehdejšího Československa. Nepřehlednosti poválečné situace chtěl využít Tomáš Baťa jr., který zpochybňoval platnost závěti a usiloval o přezkoumání vlastnických práv. Viz Miroslav Ivanov, Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, Praha 2000 (tragická smrt T. Bati viz s. 113 - 126, převzetí obuvnické továrny J. A. Baťou viz s. 147 - 158, soud J. A. Bati v jeho nepřítomnosti viz s. 323, rozsudek viz s. 377, spory mezi J. A. Baťou a T. Baťou ml. viz s. 407 - 411.). Dne 12. 7. 1933 byl u příležitosti prvního výročí tragické smrti Tomáše Bati ve Zlíně otevřen památník. Viz Ludvík Ševeček (pozn. 716), s. 6. O architektuře Památníku Tomáše Bati pojednávají také články: viz Petr Všetečka, Památník Tomáše Bati. Testament i manifest, Prostor Zlín, 2007, roč. XIV, č. 1, s. 39 - 44. - Petr Všetečka, K estetice Památníku Tomáše Bati, Prostor Zlín, 2007, č. 1, roč. XIV, s. 49 - 53. Budova památníku dnes slouží (od roku 1948) jako výstavní prostor zlínského Domu umění. [14] Prohlásil Radim Hanke při osobním rozhovoru s autorkou diplomové práce dne 16. 8. 2012. [15] Ivana Holišova v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 16. 7. 2012.