Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Dekorativní sochařská výzdoba radnice v Domažlicích

Popp Antonín

Václav Kaura, Josef Drexler (architekti)

Josef a František Ducháčkové

Časové údaje
1892

Umístění
Domažlice, radnice, náměstí Míru 1

Souřadnice
12.935614, 49.444569

mapa

Popis

Po vítězství v městských volbách v roce 1888 a více než rok trvajících obstrukcích předchozího vedení města se ujala vedení nová rada v čele s purkmistrem Petrem Hanou. Ten své mnohaleté působení v čele města zahájil s nebývalou razancí, která se projevila především ve dvou souběžně realizovaných stavbách, jejichž reprezentativnímu charakteru odpovídá i jejich dekorativní výzdoba. Vedle nové Chlapecké školy, o níž se předtím asi pět let vedly dlouhé diskuse, to byla novostavba radnice namísto té, která byla vybudována po požáru její gotické předchůdkyně v roce 1822. Financovala ji Spořitelna královského města Domažlic, která v ní pak měla dostat k dispozici celé první patro. Obě stavby provázely značné komplikace, které měly do jisté míry podobný ráz.

Důležitý moment v příběhu obou staveb nastal v roce 1890. Tehdy Domažlice navštívil zdejší rodák, tehdy již zavedený vídeňský architekt Josef Drexler (1850 – 1922), který vystudoval tamní akademii u Theophila von Hansena. Drexler se setkal s purkmistrem Hanou a nabídl mu, že zpracuje plány na stavbu radnice bez nároku na odměnu. Dále oznámil, že se bude také ucházet o zpracování projektu školy, kde prý honorář poskytne na dobročinné účely. Nicméně na obě akce byla vypsána soutěž. Z pěti návrhů Chlapecké školy však porota ani jeden nepoctila hlavní cenou. K dopracování nakonec vybrala projekt Drexlerův, přestože prý zadání nejlépe vyhovoval konkurenční návrh stavebního inženýra Františka Peka, zdejšího stavitele a člena městské rady. Ten proti Drexlerovi spustil kampaň, do níž se zapojil i domácí tisk. V podtextu v ní zaznívala i xenofobní argumentace v duchu „proč by měl u nás stavět Vídeňák, když máme náš projekt a lepší“. Pek svůj projekt veřejně vystavil ve své kanceláři a v tisku i městské radě vznesl výhrady jak k Drexlerovu projektu, tak i k výši jeho honoráře za vedení stavby. Když se pak některé Pekovy námitky ukázaly jako oprávněné (projekt údajně nesplňoval předepsanou sílu zdí) a především úspěšně napadl Drexlerovu autorizaci pro řízení staveb, byl Drexler nucen v září 1890 rezignovat. Jako nový stavební dozor byl určen městský stavitel Alois Procházka a k opravě chyb v projektu vyzván pražský stavitel Václava Kaura, který pak nakonec převzal i vedení stavby. Podobný osud měla stavba radnice. Soutěže v květnu 1890 se zúčastnili opět Pek a Drexler, vedle toho pak Emanuel Klotz z Plzně. I zde zvítězil Drexler, i zde byl jeho projekt napaden. Poté co odstoupil z vedení stavby Chlapecké školy, rezignoval i v tomto případě a nejspíš zcela zhrzený navrhl, aby původně zdarma zpracovaný projekt Spořitelna odkoupila. Přepracoval ho opět Kaura, stavba samotná byla svěřena Pekovi. Kaurovo řešení nakonec rámcově vyšlo z Drexlerovy koncepce, které ovšem dal vlastní výraz. Např. v průčelí, které nás z pohledu výzdoby zajímá nejvíc, ponechal věž, kterou však snížil, a přišel s jiným tvarem střechy. Radnice byla slavnostně otevřena 6. července 1893.

K sochařské výzdobě obou staveb přizval Kaura pražského sochaře Antonína Poppa. V případě radnice sice v místním tisku byli jako autoři soch na průčelí uvedeni pouze bratranci Josef a František Ducháčkovi, kamenosochaři, kteří se specializovali na převod soch do kamene podle modelů. („Umělé sochy pískovcové nad risalitou sochaři bratří Ducháčkové (sic!) z Prahy.“ Posel od Čerchova, 15. 7. 1893, č. 29.) Ovšem podle jiných pramenů i zde dodal předlohy Antonín Popp.