Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Památník padlým v první světové válce na vrchu Hard v Sokolově

Schönecker Toni

Heinrich Scherrer

J. Habermann

A. Eckl

Johann Fischer

Časové údaje
1933

Materál
měděný plech (socha)

Umístění
Sokolov, vrch Hard

Souřadnice
12.656838, 50.177821

mapa

Popis

Po skončení války vyrostly téměř v každé vsi větší či menší pomníky padlým. Ten sokolovský byl však nezvykle koncipován jako architektonicky pojatý památník s pamětní síní. Vznikl přestavbou starší stavby - rozhledny na vrchu Hard. Za tímto pojetím můžeme bezesporu najít předobraz z nedalekého Chebu, kde byl podobně upraven odsvěcený barokní kostel sv. Kláry na monumentální pamětní síň, zasvěcenou padlým z rozsáhlé oblasti celého Chebska. Dokladem bezprostřední inspirace může být už jen to, že za oběma podniky stojí stejný architekt, Heinrich Scherrer (1897-1970), který v Chebu v roce 1926 uspěl ve veřejné soutěži.

Rodák ze švýcarského Curychu vystudoval architekturu v Mnichově u profesora Richarda Berndla, s nímž kolem roku 1919 spolupracoval na projektu loveckého zámečku pro Albrechta Weinkauffa v Lužci u Nejdku. Weinkauff byl majitelem dolu Fischer v Citicích, bydlel ve Falknově a Scherrer se v září 1926 oženil s jeho dcerou Marií Antonií. Působil zde až do roku 1946, kdy byla celá rodina donucena vystěhovat se zpět do Švýcarska.

Dominantou šestiboké architektury se stala ohromná, pět metrů vysoká socha opět od Toniho Schöneckera, odkazující k jejímu novému pietnímu účelu; díky tomuto měřítku pak vlastní stavba působí doslova jako její sokl. Mystická, nadsazeně štíhlá a odhmotněná postava oděná ve splývavé roucho je zobrazena v gestu oranta, tj. modlícího se, jež se objevuje v raně křesťanském umění. Tento ikonografický typ má podobu čelně zobrazené postavy s roztaženýma rukama a s pohledem i dlaněmi směřujícími vzhůru. Odkazuje k tradiční pozici, v níž raní křesťané praktikovali modlitbu. Ovšem v římských katakombách, kde se objevuje nejčastěji, zároveň představoval i abstraktní zobrazení duše zemřelého. Je zajímavé, že právě tato interpretace falknovské sochy se objevila v lokálním tisku, podle něhož měla socha představovat ducha mrtvých vojáků s pohledem obráceným k rodnému městu; tato idea musela vyjít přímo od obou autorů. Takovéto abstraktní pojetí však nejspíš bylo pro místní křesťanské společenství až příliš nezvyklé, takže jen o málo později u příležitosti odhalení 6. srpna 1933 se už hovoří o soše Krista, což odpovídalo spirituální formě sochy a koneckonců i stylizaci její hlavy. Tato interpretace se pak v regionální literatuře ustálila. S původním pojetím však korespondovala i nástěnná malba v pseudosakrálním interiéru vybaveném dřevěným oltářem od stejného autora, zobrazující bojovníka s nápisem „Wir sind durch den Tod" („Jsme skrze smrt"), opět tedy odkazující k duchovnímu překonání fyzické smrti. Schönecker dále navrhl kovanou vstupní mříž se čtyřmi výjevy (Rozloučení, Cesta do boje, Boj a Zranění a smrt). Na kamenných deskách byla vytesána jména 271 padlých.

Ústřední socha, jež nebyla odlita z bronzu, nýbrž vytepána z měděného plechu podle Schöneckerova modelu, byla údajně už za druhé světové války roztavena a zbytek památníku využíván jako letecká pozorovatelna. Budova nadále chátrala a teprve po roce 1989 se začaly objevovat myšlenky na obnovu původní rozhledny, což se nakonec i stalo; rozhledna byla zpřístupněna v roce 2001.