Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Popis

Sochař. Člen skupiny Zaostalí a Nové skupiny. Působil v Praze a v Sumrakově u Telče na Českomoravské vysočině.

Narodil se 11. července 1931 v Praze. Studoval soukromě kreslení u malíře Vladimíra Leitnera v Praze (1943 - 1945). 1946 - 1948 v učení u kamenosochaře Otakara Velínského v Praze, 1948 - 1949 pokračovací škola pro kamenosochaře v Prostějově. V letech 1949 - 1954 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jana Laudy. 1989 - 1996 pedagogicky působil na AVU Praha jako vedoucí sochařského ateliéru (titul profesor).

Hugo Demartini patří k výrazným představitelům konstruktivních tendencí v českém umění 60. a 70. let, jeho tvorba však má širší přesah, počínaje informelem a konče monumentálními sochařskými instalacemi. Z roku 1956, kdy ukončil základní vojenskou službu (zčásti ji strávil v Armádním uměleckém studiu, z toho dva měsíce v Brně u Vincence Makovského), pochází cyklus sádrových basreliéfů na kristologické téma, první dílo prozrazující silného a originálního tvůrce. Z konce padesátých let se zachovaly ještě geometrické kompozice kolážované z barevných papírů. Vedle toho v té době paralelně vytvářel tradičně pojaté portrétní busty, už na přelomu padesátých a šedesátých let však jednoznačně přešel na pozice tehdejší výtvarné avantgardy a zapojil se do širokého proudu informelní abstrakce. Jeho nejvýraznějším příspěvkem je série nízkých reliéfů vzniklých otiskováním drobných elementů do hlíny a poté odlitých do sádry, kterým pak dává výrazně červenou barvu. Můžeme je číst jako absurdní schémata nebo modely labyrintu, s nimiž se setkáváme třeba u Sekala, zároveň už je tu jasně patrné směřování ke geometrickému slovníku. Ten se u něj naplno projeví už v roce 1964, kdy se problematika informelu obecně vyčerpala. Základovou plochu většinou čtvercového tvaru dělí pravidelným rastrem, do jednotlivých buněk vkládá reliéfní elementy, zpočátku různě seříznuté komolé jehlany, pak už výhradně koule. První reliéfy jsou ještě z kolorované sádry, když však objeví pochromovaný plech, pracuje už výhradně s ním. Pochromované koule se staly doslova symbolem jeho tvorby. Chrom více odpovídá neosobní povaze uměleckého záměru, o níž v konstruktivní tvorbě šlo, a zároveň vnáší nové momenty. Jednak je to odkaz ke světu techniky, k „druhé přírodě", jak zněl dobový termín, a tedy k soudobé vizualitě. Ještě důležitější je prvek zrcadlení, a to jak samotného diváka, což nastoluje zcela novu situaci mezi divákem a dílem, tak i jednotlivých prvků navzájem, které se tím dostávají do vzájemné optické interakce. Autor koule různě seřezává, v seriálních pracích někdy střídá konvexní a konkávní polokoule. Zároveň zvětšuje jejich měřítko a začíná také experimentovat s různými typy schránek, do nichž je vkládá. Nejzásadnější experiment však spočíval v tom, že koule oddělil od neutrálního geometrického pozadí podložky a galerijního prostředí a přenesl je do krajiny. Fotografie zachycují kompozice několika dokonale vyleštěných pochromovaných koulí na opuštěné cestě nebo v oranici.
Ve stejném roce 1968 vzniká i druhá série experimentálních prací. Akce, nazvané Demonstrace v prostoru, spočívaly ve vyhození předmětů (válců, špejlí, konfet apod.) do vzduchu a zachycení jejich náhodných konfigurací jak ve volném prostoru, tak poté i na zemi po dopadu. Výstupem obou akcí je tedy dokumentace v médiu fotografie, obě se však ještě váží k předmětnému světu a jím strukturovanému prostoru. Přestože už svou tematizací náhody patří do sféry konceptuálního umění, je na nich patrné, že je vytvořil sochař. Ostatně Demartini v této radikální dematerializaci dále nepokračoval, byť v té době patřila k tomu nejaktuálnějšímu a nejzajímavějšímu, co se v českém umění dělo. Několik následujících let rozvíjel předchozí problematiku minimalistických reliéfů.
O něco později v roce 1973 započal sérii objektů Mimo vymezené místo, v níž přímo navázal na druhý ze zmíněných experimentů. Tyto objekty spočívaly v pečlivé fixaci předmětů (většinou odřezků z modelů veřejných realizací, které tehdy představovaly jeho obživu) vyhozených nad sololitovou podložkou (nejčastěji ve tvaru čtverce formátu 110 x 110 cm) na této podložce. Téma náhody je spojuje s tehdejším posunem v díle Zdeňka Sýkory, který právě v té době přešel ke svým stochasticky generovaným liniím. Díla tak mají opět podobu reliéfu, jen někdy s primárním umístěním v horizontální podobě, která odpovídá procesu jejich vzniku, což předjímá jeho další tvorbu.
V roce 1978 je jeden z reliéfů tohoto cyklu - tentokrát už pod později hojně užívaným názvem Model - doplněn pečlivou iluzí trosek a rozpadu. Později se tento prvek stává důležitou součástí jeho soch, které Josef Hlaváček lapidárně popsal jako „geometrické útvary v různém stadiu rozpadu". Vznikají tím způsobem, že autor nejdříve zkonstruuje bednění, které zaleje sádrou, vzniklé tvary pak destruuje kladivem a úlomky - podobně jako předtím dřívka dopadlá na podložku - okamžitě fixuje natřením sádrou. Některé modely, zejména ty z přelomu 70. a 80. let s motivem zavěšené drapérie, působí jako scénografické návrhy pro nějaké absurdní divadlo, které ostatně kdysi v počátcích tvorby patřilo k základním inspiračním zdrojům jeho generace. Témata architektonicky strukturovaného prostoru a rozpadání pak autor sleduje i v závěrečném období svého života, které strávil ve svém venkovském ateliéru v Sumrakově nedaleko Telče.

 

 

Samostatné výstavy

2008 Akce a proměna geometrické skladby, Topičův salon, Praha
2007 Klub Galerie V kapli, Bruntál
2006 Hugo Demartini a klasická tradice, Galerie Benedikta Rejta, Louny
2006 Bombírované kresby 1960-62, Minigalerie 6.15, Zlín
2005 - 2006 Přípravné modely, Galerie Benedikta Rejta, Louny
2005 Objekty šedesátých let, Galerie Montanelli, Praha
2005 Objekty, Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec
2004 Koláže, kresby, objekty, Galerie výtvarného umění v Chebu, Kabinet grafiky a kresby
2003 Galerie Pecka, Praha
2002 Galéria Komart, Bratislava
2000 Retrospektiva, Oblastní galerie v Liberci
2000 Akce a proměna geometrické skladby, Státní galerie výtvarného umění v Chebu
1999 HD 1965 - 1975, Galerie Václava Špály, Praha
1999 Tvorba z let 1965 - 1975, Galerie Aspekt, Brno
1995 Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm
1994 Tvorba z let 1958 - 1978, Dům umění, Ostrava
1994 Dům umění města Brna
1992 Výběr z díla z let 1980 až 1991, Mánes, Praha
1991 Dílo 1964 - 1974, Dům U Kamenného zvonu, GHMP, Praha
1988 Hugo Demartini: Objekty, Jiří Sozanský: Obrazy, Lidový dům, Praha
1986 Hugo Demartini, Pavel Nešleha. Projekty, VS Atrium, Praha
1971 Plastiky 1964 - 1970, Galerie Benedikta Rejta, Louny
1966 - 1967 Akce a proměna geometrické skladby, Galerie na Karlově náměstí, Praha

 

Skupinové výstavy

2010 New Sensitivity, National Art Museum of China, Beijing
2005 Privátní pohled (Sbírka Josefa Chloupka), Dům pánů z Kunštátu, Brno
2005 Prostor a čas, GMU v Roudnici nad Labem
2004 Umění je abstrakce: Česká vizuální kultura 60. let, Staatliches Museum für angewandte Kunst, Mnichov
2004 Ejhle světlo, Jízdárna Pražského hradu, Praha
2004 Šedesátá / The sixties, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, Brno
2004 - 2005 Blízká vzdálenost/ Közeli távolság/ Proximate Distance, Szent István Király Múzeum, Székesfehérvár
2003 - 2004 Ejhle světlo, Moravská galerie v Brně
2003 Umění je abstrakce: Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha
2003 Svět jako struktura, Struktura jako obraz, Zámek Klenová, Klenová
2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
2000 - 2001 100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století, Dům U černé Matky Boží, ČMVU Praha
2000 Současná minulost: Česká postmoderní moderna 1960-2000, AJG Hluboká nad Vltavou
2000 Jubilejní výstava Akademie výtvarných umění 1800-2000, Valdštejnská jízdárna, Praha
1999 - 2000 Akce, slovo, pohyb, prostor - experimenty v umění šedesátých let, Městská knihovna, GHMP, Praha
1999 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, ČMVU Praha
1996 I. nový zlínský salon, Zlín
1996 V prostoru 20. století, České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna
1996 Umění zastaveného času, ČMVU Praha
1994 - 1995 Nová citlivost, SGVU Litoměřice, OGV Jihlava, Dům umění, Opava, Moravská galerie v Brně
1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, GHMP Praha
1993- 1994 Záznam nejrozmanitějších faktorů... České malířství 2. poloviny 20. století ze sbírek státních galerií, Jízdárna Pražského hradu, Praha
1993- 1994 Příběhy bez konce, Princip série v českém výtvarném umění, MG Brno, NG Praha
1993 Poesie racionality. Konstruktivní tendence v českém výtvarném umění šedesátých let, Valdštejnská jízdárna, Praha
1992 Minisalon, Galerie Nová síň, Praha
1992 Situace 92, Mánes, Praha
1991 Český informel: Průkopníci abstrakce z let 1957 - 1964, Praha
1991 Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabrück
1991 Šedá cihla 78/1991, Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, Galerie Klatovy / Klenová
1990 Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
1990 Zaostalí, Galerie Nová síň, Praha
1990 Nová skupina. Městská knihovna, Praha
1990 Zaostalí, Lidový dům, Praha
1990 Konstruktivní tendence šedesátých let, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, SG v Praze
1988 Forum 1988, Holešovická tržnice, Praha
1983 - 1984 Das Prinzip Hoffnung. Aspekte der Utopie in der Kunst und Kultur des 20. Jahrhunderts, Museum Bochum
1983 Prostor, architektura, výtvarné umění, Výstaviště Černá Louka, Ostrava
1981 Netvořice ´81, Dům Bedřicha Dlouhého, Netvořice (Benešov)
1979 Bedřich Dlouhý: Kresby a obrazy, Hugo Demartini: Plastiky, Zdeněk Ziegler: Plakáty,Bechyňská brána, Tábor
1972 50 Jahre Konstruktivismus in Europa, Galerie Gmurzynska, Kolín nad Rýnem
1972 Konstruktive Kunst aus der Tschechoslowakei, Galerie im Erker, Sankt Gallen
1970 Konfrontace I, Galerie Nova, Praha
1970 Klub konkrétistů, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1970 Demartini, Kratina, Kubíček, Malich, Sýkora, Alšova síň v Klubu skladatelů, Praha
1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts, von Myslbek bis zur Gegenwart,Schloß Charlottenburg, Berlín
1969 15 Arte contemporanea in Cecoslovacccia, Galleria Nazionalle d´Arte Moderna, San Marino
1969 Konstruktivismens Ars, Sonja Henies Og Niels Onstads Stiftelser, Oslo
1969 Biennale Nürnberg 1969. Konstruktive Kunst. Elemente und Prinzipien, Kunsthalle Nürnberg
1968 Contemporary Czechoslovakian Art, Jacques Baruch Gallery, Chicago
1968 5 Künstler aus Prag, Galerie Dr. H. Becher, Medebach, Galerie Club Paderborn
1968 Klub konkrétistů a hosté, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
1968 Nová citlivost. Křižovatka a hosté. Dům umění města Brna, Dům kultury pracujících Ústí nad Labem, Galerie umění Karlovy Vary, Mánes Praha
1968 Alternative attuali III. Rassegna internazionale d´arte contemporanea. Aspetti della nuova scultura in Europa, Castello Spagnolo, L´Aquila
1968 Sculpture tchecoslovaque de Myslbek a nos jours, Musée Rodin, Paříž
1967 Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei, Studio Galerie der Johann Wolfgang Goethe Universität, Frankfurt am Main
1967 Moderne Kunst aus Prag, Caroline-Mathilde-Räume im Celler Schloß, Celle, Wilhelm-Morgner-Haus, Soest, Schleswig-Holsteinischer Kunstverein, Kiel
1967 Konstruktivní tendence, Galerie Benedikta Rejta, Louny
1967 VI. Biennale d\\\\\\\'Arte Repubblica di San Marino. Nuove tecniche d\\\\\\\'immagine, Palazzo dei Congressi, San Marino
1967 Jeden okruh volby, Okresní muzeum Písek
1966 Tvůrčí skupina Umělecká beseda, Mánes, Praha
1966 Konstruktivní tendence, GVU Roudnice nad Labem
1966 Nové cesty. Přehlídka současné avantgardy, Dům umění Gottwaldov
1966 Jarní výstava, Mánes, Praha
1966 Konstruktivní tendence, OGV Jihlava
1966Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín
1966 Aktuální tendence českého umění. Obrazy, sochy, grafika, Praha
1966 Výstava mladých, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1965 Výstava mladých, Výstavní síň ÚLUV , Praha
1964 Umělecká beseda, Mánes, Praha
1964 Socha 1964, Liberec
1958 Umění mladých výtvarníků Československa 1958, Dům umění města Brna
1956 Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců, Praha
1955 II. krajské středisko Umělecká beseda, Praha
1953 2. přehlídka československého výtvarného umění 1951 - 1953, Jízdárna Pražského hradu, Praha
1958 - 1959 Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Jízdárna Pražského hradu, Praha