Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Popis

Konceptuální umělec Federico Díaz studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Karla Malicha (1924).[1] Od roku 1994 vede tým programátorů, architektů a designerů s názvem E-Area.

Federico Díaz se ve své tvorbě zabývá multimedialitou v rámci jejich komunikačních možností zapojení diváka do uměleckého procesu. V interaktivních projektech (např: Generatrix, Mnemeg, Sembion, 2004[4]) aplikuje nejmodernější softwarové technologie, jimiž zkoumá ambivalenci lidského chápání vztahu skutečnosti k virtuální realitě a současně schopnosti člověka se v ní orientovat. Z těchto „fikčních světů" Díaz často vstupuje do reálného rozměru, při tvorbě prostorové instalace či kynetického objektu se v první řadě nesoustředí na problém uchopení hmatatelného materiálu, ale relevanci uskutečnitelnosti kompozice ve vztahu ke zvolenému materiálu i prostoru nejdříve podrobuje zkoumání exaktním územ počítačového programu.[5] Za účelem dosažení matoucí smyslové iluze využívá i různé světelné a zvukové efekty (např: zvuková holofonní instalace Dehybernation, 1993[6]), jejichž prostřednictvím obohacuje výrazový charakter, obvykle plastových, softwarově ovládaných robotických objektů inspirovaných současným vědeckým poznáním lidského těla (např: objekt připomínající zvukovod lidského ucha: Nostalgia, 1992[7]) či kosmickými principy nebo výzkumem přírodních věd (např: Micron, nedatováno[8]). Jeho výsledné prostorové objekty přiznáním prefabrikované umělosti výrobního procesu reflektují odosobněnost současné životní reality člověka ohrožované všudypřítomným komunikačním kódem současného kybernetického prostoru: „Federico Díaz [...] již od poloviny 90. let důsledně reflektuje vztah frenetického vývoje počítačových technologií, nových médií a univerzální lidské zkušenosti mýtického typu."[9] Díla Federico Díaze nehodnotí multimediální technologie ve vztahu k člověku jako omezující, autor naopak usiluje o nalezení svébytné pozice lidského jedince v rámci jejich procesů; měřítko tohoto „bytí" tak dle Díaze vytváří nejen skutečně hmotné prostředí, ale především ona biologicky nepřiměřená snaha člověka vše exaktně pochopit, a pokud to nelze reálně, tak alespoň virtuálně řídit.

---

[1] Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1998. II. D-G, Ostrava 1998, s. 44. [2] Juan Eduardo Fleming - Roger Malina - Meda Mládková - Milena Slavická, Com.bi.nacion. Science meets Art, Museum Kampa 2005, nestr. [3] Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1998/II.D-G (pozn. 504). [4] Tyto projekty prezentoval v ZKM Karlsruhe a Japonsku na mezinárodních výstavách Revoluce v Algoritmech. Viz Juan Eduardo Fleming - Roger Malina - Meda Mládková (pozn. 505). [5] „V letech 1990 - 1992 pomocí počítačových programů metablos a rapid prototyping vytvářel své první „virtuální plastiky." Viz Ibidem. [6] Ibidem. [7] Nostalgie, akustický objekt. Viz Neautorizováno, Nostalgie, Artlist.cz, http://www.artlist .cz/index.php?id=2123, vyhledáno 25. 2. 2013. [8] Micron, nedatováno. Viz Federico Díaz, Micron, Fediaz.com, http://www.fediaz.com/en-architecture.html, vyhledáno 26. 2. 2013. [9] Neautorizováno, Federico Díaz, Artlist.cz, http://www.artlist.cz/?id=1962, vyhledáno 3. 3. 2013.