Génius z náhrobku rodiny Pontiniů ze zaniklého hřbitova v Horních Lomanech
Soubor
Zaniklý hřbitov v Horních Lomanech (Františkovy Lázně)
Časové údaje
1912
Materál
tepelský trachyt
Umístění
Muezum Cheb, dříve hřbitov v Horních Lomanech
Popis
Malíř Fritz Pontini (1874 - 1912) pocházel ze staré františkolázeňské rodiny, která sem přišla už na začátku 19. st. z Chebu. Jeho dědeček se oženil s dědičkou velkého hotelu Zum Erzherzog Stefan (dnes Beseda), který pak převzal malířův otec Hans Pontini. Jeho sestra a malířova teta Rosa Pontini (1844-1874) byla významnou literátkou, která publikovala pod pseudonymem Constanze Monter. Pontini vystudoval ve Vídni, zprvu na malířské škole Brechler a poté v letech 1893-1902 (jinde se objevuje údaj 1892-1901) na vídeňské akademii u malíře Franze Rumplera a grafika Williama Ungera. Zde se oženil a pak i usadil natrvalo, každoročně však přijížděl na dlouhé letní pobyty do Františkových Lázní. Zároveň hodně cestoval (severní Itálie, ostrovy Rujána a Hiddensee v Baltickém moři či jezero Chiemsee) a tyto kraje se pak objevují i v jeho díle. Pravidelně vystavoval ve Vídni a v Praze, příležitostně i v Mnichově, Římě a dalších městech.
Slibně se rozvíjející kariéru však přervala tragická smrt. 22. června 1912 se Fritz Pontini zastřelil ve svém vídeňském ateliéru v reakci na předchozí sebevraždu své ženy. Během malířovy krátké nepřítomnosti se střelila revolverem do srdce. Když ji po návratu našel mrtvou, obrátil stejnou zbraň proti sobě. Z několika ne zcela jasných řádek, které mu zanechala, vyplývá, že trpěla vážnou nemocí a nechtěla, aby mu byla na obtíž. Těla byla převezena do Františkových Lázní a pochována na hřbitově v Horních Lomanech.
Klasicizující náhrobek vytvořil jeho přítel sochař Karl Wilfert ml., mj. autor pomníku J. W. Goetha ve Františkových Lázních. Když byl hřbitov v roce 1980 zplanýrován, náhrobek se podařilo zachránit a dnes je deponován v Muzeu Cheb.
Literatura
Fritz Pontini, Údolí Slatinného potoka u Františkových Lázní, kol. 1910, Opus magnum, 7. 4.–19. 6. 2016, katalog
§Černý - Fišer 2017§§, s. 74