Kačer Jiří
9.4.1952 - ..--
Popis
Sochař, medailér, restaurátor. Člen Umělecké besedy (od 2004). Působí v Hostivicích.
Narozen 9. dubna 1952 v Praze. Studia: 1967 - 1970 Umělecká řemesla, Praha, obor štukatér, 1970 - 74 Střední kamenosochařská škola, Hořice v Podkrkonoší (prof. R. Šnajbr), 1975 - 1981 Akademie výtvarných umění v Praze (doc. J. Bradáček - sochařství, doc. A. Nykl - restaurování).
Vrcholná tvorba Jiřího Kačera je osobitou syntézou dvou důležitých a zároveň zcela protikladných východisek, které se objevily v poválečném sochařství. Prvním z nich je fenomén kamenosochařských sympozií, která v roce 1959 uvedl v život rakouský sochař Karl Prantl (zde připomeňme, že také Kačer jedno důležité sympozium - Sochařské setkání v Přední Kopanině - založil a několik let organizoval) a jež zásadním způsobem přispěla k rehabilitaci kamene jako moderního sochařského materiálu. Prantl vymyslel nejen vlastní formu sympozia jako pracovního setkání, ale také prosazoval jistý modus „sympoziální" sochy. Takováto socha měla mít abstraktní povahu po vzoru kultických předobrazů menhiru, stolce či stély. Sochař měl dále pracovat s přirozenými kvalitami kamene, ať už estetickými, fyzikálními (neboť sochu realizoval sám dle principu taille direct) či obsahovými v onom hieratickém smyslu.
Druhým zdrojem Kačerovy tvorby je tradice figurativní. Byl to jednak italské, v klasicismu zakotvené sochařství Giacoma Manzua, jehož pražská výstava v roce 1973 na něj silně zapůsobila; dále pak pop art, zejména dílo amerického sochaře Georgese Segala, v českém prostředí ovšem vnímané v souvislosti s nástupem nové figurace. Pro Kačera byl důležitý zejména Jan Hendrych, kterému už při studiích v Hořicích pomáhal při sekání jeho soch. Plnoobjemovou sochu segalovského ražení (Marcela, 1981, Záda 1983) však záhy opustil, aby přešel k reliéfu, který se pak nadále stane jeho hlavním výrazovým prostředkem; dokonce i zcela prostorové sochy jsou založeny na působení reliéfně strukturovaných povrchů. První kamenné reliéfy ještě evokují tělesný otisk (Záda, 1983, Otisk, 1985), což bylo opět důležité téma české nové figurace (Eva Kmentová). V dalších sochách vlastní tělesnost mizí a struktura „otisku" začíná připomínat architektonické fragmenty nebo ještě častěji jakési zvětšené zkameněliny prehistorických členovců. Tím zde vlastně dochází k dokonalému průniku dvou základních přírodních principů - organického (živočich, nepravidelné tvarosloví) a anorganického (kámen, skelety živočichů, geometrická struktura) a dokonce tu přímo tematizuje protimluv „otisk v kameni". Tyto sochy jsou často určeny pro opření a autor je instaluje způsobem, jakým se v lapidáriích prezentují renesanční náhrobníky.
Samostatné výstavy
1982 Ústav makromolekulární chemie, Praha
1983 Zámek Staré Hrady u Libáně
1991 Ústav makromolekulární chemie, Praha
1991 Galerie R, Praha
1992 Galerie plastik, Hořice v Podkrkonoší
1992 Zámek Hostivice
1992 MKS Třebíč
1993 Sochy a kresby. Rabasova galerie, Rakovník
1993 Reliefy a kresby. Galerie Nová síň, Praha
1995 Městské muzeum Milevsko
1997 Sochy. Dům umění České Budějovice
1997 Galerie Špejchar, Jindřichův Hradec
1998 Sochy. Galerie V zahradě, Kolín
1998 Nová galerie V. Kramáře, Praha
2001 Kameny. Středočeské muzeum Roztoky u Prahy
2001 Jiné kameny Jiřího Kačera. Městské muzeum Hořice
2002 Skulptury. Letní míčovna Pražského hradu, Praha
2003 Univerzitní galerie, Plzeň
2004 Galerie 9, Praha
2006 Kameny. GMU Karlovy Vary
2007 Nová síň pod Vysokou bránou, Rabasova galerie, Rakovník
2008 Jádra. Románské výstavní prostory, VS Husova, ČMVU Praha
2010 Kameny. Galerie města Plzně, Plzeň
Skupinové výstavy
1982 Mladí středočeští výtvarníci. Galerie U Řečických, Praha
1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Praha
1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Dom kultúry, Bratislava
1986 Drobná plastika. Galerie Platýz, Praha
1987 Konfrontace VI. Špitálská ulice, Praha
1987 Současná česká medaile a plaketa. Mánes, Praha
1987 Rockfest. Palác kultury, Praha
1987 Salon de Tokyo. Tokio, Japonsko
1988 Salón pražských výtvarných umělců 88. Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
1988 Současná česká medaile a plaketa. Berlín, NDR
1988 Mladí čeští sochaři k poctě Hany Wichterlové. Nová síň, Praha
1989 II. Mezinárodní quadrienále medailí. Kremnica
1989 Salon de Tokyo. Tokio, Japonsko
1989 Restaurátorské umění 1948 - 1988. Mánes, Praha
1990 Hapestetika, Praha - Brno
1990 FIDEM. Helsinky, Finsko
1991 Salon de Tokyo. Tokio, Japonsko
1992 FIDEM. Londýn, Velká Británie
1993 Příběhy bez konce. Princip série v českém výtvarném umění. Místodržitelský palác, Moravská galerie Brno
1993 Příběhy bez konce. Princip série v českém výtvarném umění. Palác Kinských, Národní galerie v Praze
1993 Troja 93. Pražská botanická zahrada, Praha
1994 Cotangens. Engelhartszell, Rakousko
1994 Socha v kameni. K poctě Josefa Wagnera. Vojanovy sady, Praha
1998 Grosse Kunstausstellung. Haus der Kunst, Mnichov, SRN
2000 Česká kamenná skulptura 90. let. Pražský hrad, Praha
2002 III. nový zlínský salon. KGVU Zlín
2002 Art Safari 4. Sochařské studio Bubec, Praha
2003 Pučení. Plastiky a objekty v parku Podvinní. Praha
2004 Audabiac. Uměním ke svobodě. Francie
2005 IV. nový zlínský salon, KGVU Zlín
2005 Pocta Umělecké besedy Václavu Rabasovi. Rabasova galerie, Rakovník
2006 Cesta mramoru. Chodovská tvrz, Praha
2007 Členská výstava Umělecké besedy. Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou
2007 Umělecká beseda. Vědomí o člověku. Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
2007 Vltavotýnské výtvarné dvorky 2007. Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou
2007 Umělecká beseda. Vědomí o člověku. Mánes, Praha
2007 Členská výstava Umělecké besedy. Novoměstská radnice, Praha
2007 - 2008 Členská výstava Umělecké besedy. Galerie výtvarného umění, Most
2008 Pohledy do sbírek Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. SGVU Litoměřice
2008 Zrozeno do prostoru. Hrad Sovinec
2009 Věčná pomíjivost. Kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice