Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Popis

Sochař, malíř a kreslíř. Působil v Praze, od 1993 v rodném Rožnově pod Radhoštěm, kde žil a pracoval, a v Ostravě, kde vyučoval na Ostravské universitě (od 1995).

Narodil se 30. září 1959 v Čeladné. Od narození žil v Rožnově pod Radhoštěm. V letech 1974 - 78 studoval na SUPŠ v Uherském Hradišti, obor kamenosochařství (Jan Habarta, František Nikl). Poté co nebyl přijat na AVU pracoval v letech 1978 - 80 ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově p. R. jako konzervátor. V letech 1981 - 87 studoval na AVU v Praze obor monumentální sochařství (prof. S. Hanzík, prof. M. Axman). V letech 1990 - 93 se AVU vrátil jako asistent v ateliéru Huga Demartiniho. V zimním semestru 1992 - 1993 absolvoval pro něj důležitou stáž v Akademii Minerva Groninghen (Holandsko). K vyučování se pak vrátil po návratu do Rožnova pod Radhoštěm. Od 1995 působil na Ostravské univerzitě v Ostravě, kde od roku 1996 vedl ateliér sochařství na Fakultě umění. V roce 1999 se habilitoval jako docent, v roce 2009 profesor. Zemřel tragicky 17. května 2011 v autě, když při služební cestě na Slovensko dostal infarkt a havaroval.

Přestože na pražské akademii vystudoval sochařství, tehdy obvyklé dělení na vlastní tvorbu a školní machu se v jeho případě projevilo ve zvláštní dvojdomosti: na akademii dělal z povinnosti sochy a za svou hlavní aktivitu považoval malbu, kterou pravidelně vystavoval na Konfrontacích. Ludvík Ševeček tyto obrazy charakterizoval jako "šedavé, ze střevovitě propletených forem ustavené figury" a "ze surrealisticko-informelních reminiscencí koncipované imaginativní plochy krajin či prostředí s figurativními prvky-znaky", dále "kompozice s magickými hlavami", na přelomu 80. a 90. let pak přichází téma uzlů.
K sochařství se pak vrátil až na konci akademie. Důležitým impulsem pro něj bylo setkání s Hanou Wichterlovou, tehdy nejvýznamnější žijící osobností českého moderního sochařství, v té době již velmi starou, ale stále plnou energie. Marius Kotrba pro ni začal realizovat v definitivním materiálu její sochy. Právě Wichterlová mu vrátila víru v sochařství a také jej nasměrovala k vitálnímu principu, jak jej známe z jejích slavných soch Pupen, Pecka, Lusk či Jádro. Pod tímto termínem mám na mysli schopnost dosáhnout plastickými prostředky dojmu, že hmota je prostoupena vnitřní energií.
Už v prvních sochách z konce osmdesátých let se u Kotrby objevuje motiv krychle. Zprvu to byli postavy v expresivní stylizaci, jejichž prodloužené údy vymezovaly tvar kostky. O něco později to jsou větší či menší shluky drobných postaviček v různých pozicích, které s krychlí zápasí, snaží se s ní pohnout nebo ji pevně drží, zatímco leží na zádech. Právě motiv svírání, těsného objímání všemi čtyřmi končetinami působí tak, že kostka tu není pouhé břemeno, ale svým způsobem s postavou splývá jako fatální zátěž.
Právě na motivu „zápasu s krychlí" lze sledovat Kotrbovu cestu od existenciálních chmur k zmíněnému vitálnímu principu. 1992 je datována Kostka, kterou pavoukovitá postava ještě zcela „omotává", o rok dříve však se objevuje Na šikmé ploše, kde už je modelace pevnější a zachycení pohybu důslednější. Člověk a krychle se oddělí - z krychle se stává předmět, vůči kterému se postava vztahuje svou fyzickou energií a na kterém může ukázat svoji tělesnost jako základní atribut své existence. Potom však krychle v Kotrbově díle na dlouho zmizí, ale základní směr už zůstal zachován a tělesnost se nadále projevuje ve formě erotického aktu, fyzického cvičení nebo prostého postoje, v němž byl pohyb zadržen.
Důležitým impulsem pro něj byl půlroční pobyt v Holandsku (1992 - 1993), kde vytvořil důležité plastiky Velký okamžik, Koridor a Nabíječi. V jeho dalším vývoji pak vykrystalizovaly zhruba tři základní polohy. První představují sochy v "rourovité" stylizaci, končetiny často nabývají tvaru uzavřeného kruhu (Kroužkování, 2002). Vždy se jedná o kompozice tvořené několika postavami, kde tento princip umožňuje vyjádřit jejich těsné prolnutí v motivech rodiny či erotického aktu. Druhou polohou jsou postavy, u nichž zůstala zachována válcovitá stylizace těla a končetin, ovšem chybí zde jejich protažení a postavy zachovávají kánon robustních figur. Kromě témat uvedených výše se tu objevuje i cyklus postav stylizovaných světců (Šimon a Matouš, 2002, Kryštof, 1998, Alžběta, 2002). A konečně třetí skupinu tvoří figury, v nichž při vší nadsazené robustnosti jsou zachovány fyziognomické rysy jako jsou tvář, prsty atd. V totmto duchu vytvořil sérii drobnějích Cvičenců (2001) a vedle toho robustní postavy svalnatých zápasníků, jejichž mohutná těla překypují vnitřní energií (Sedící, 2000, Stojící, 2001, Dřepící, 2002), vytesaných z hořického pískovce.
Ve své tvorbě je programovým tradicionalistou. Snaží se uchovat principy figurativní sochy jako fenoménu, který je nedílně spjat s dějinami evropské kultury od jejích antických počátků až do nedávné doby, dnes se ocitl v roli zanikajícího jazyka. Jeho ateliér na Ostravské univerzitě je asi jediný v České republice, kde klasická figura není jen tradičním základem třírozměrného vyjádření, který studenti opouštějí tak rychle, jak jen to jde, ale je i úběžníkem, k němuž celé studium směřuje. Vytvořil mnoho soch pro veřejný prostor (tou největší je Kryštof nedaleko dálnice Brno - Olomouc, kde je umístěn coby patron poutníků), některá v rámci sochařských sympozií. V roce 2008 navrhl taláry a insignie Ostravské univesity. Souběžně s hlavní sochařskou tvorbou se též intenzivně věnuje malbě a kresbě.

Samostatné výstavy

2009 Hledání rovnováhy. Topičův salon, Praha
2009 Obrazy a sochy. Galerie Beseda, Ostrava
2008 Galerie Maldoror, Praha
2007 Galerie DK - Panský Dům Uherský Brod (obrazy)
2006 Knihkupectví Librex, Opava
2006 Galerie Gymnázia Slavičín
2005 Zámek Vsetín 2005 Hvězdárna, Zlín
2005 Trvání v podstatném. Sochy, kresby, obrazy. Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
1995 Armutidis, Kotrba. Nadace Chantal Poullaine, Brno
2004 Sochy, kresby. Sankturinovský dům, Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora
2004 Sochy a obrazy. Galerie Synagoga, Hranice na Moravě
2004 Galerie Půda, Český Těšín
2004 Obrazy, sochy. Galerie Magna, Ostrava
2004 Dům kultury, Bystřice nad Pernštejnem
2003 Vlastní atelier, Rožnov pod Radhoštěm
2003 KGVU Náchod
2003 Knihkupectví a kavárna Archa, Zlín
2003 Galerie U bílého jednorožce, Galerie Klatovy / Klenová, Klatovy
2003 Galerie Panacea, Valašské Meziříčí
2002 Galerie Sokolská 26, Ostrava
2002 Galerie Langův dům, Frýdek Místek
2002 Galerie Gamin, Praha 2002 Dům umění, Opava
2001 Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm
2000 OVM Vsetín, Muzeum Valašské Meziříčí
2000 Gymnázium Slavičín
2000 Galerie Stará radnice, Vsetín
2000 Galerie Ikaros, Strážnice
1999 Sochy, obrazy. Galerie V kapli, Bruntál
1999 Galerie JNJ, Praha
1999 Dům umění, Ostrava
1999 Dům umění, Brno
1998 Kostel Povýšení Sv. Kříže, Moravský Beroun
1997 Galerie JNJ, Praha
1997 Galerie 761, Ostrava
1994 Sochy. Galerie Caesar, Olomouc

Skupinové výstavy

2008 - 2009 Re-generace. Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí
2008 Ostrava Art 2008. Galerie G7, Praha
2007 Zlínský okruh. Současné výtvarní dění na Zlínsku. Galerie města Plzně
2007 Zlínský okruh: Současné výtvarní dění na Zlínsku. Galerie umění Karlovy Vary
2006 + - 50. Generace 80. let ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová. Galerie města Plzně, nadzemí, Plzeň
2006 + - 50. Generace 80. let ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová. Galerie U Bílého jednorožce, Galerie Klatovy / Klenová, Klatovy
2005 Galerie 2005. První prezentace galerií příhraničních regionů České republiky a Polska. Výstavní síň Viléma Wünsche. Havířov - Bludovice
2005 IV. nový zlínský salon. KGVU Zlín, Zlín
2005 Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa. Figura v českém sochařství 20. století. Mánes, Praha
2005 Salon. Městské muzeum, Uherský Brod
2003 Sochaři zlínského kraje I. Městské Muzeum, Kroměříž
2003 Ejhle světlo! Moravská galerie Brno
2002 III. nový zlínský salon. KGVU Zlín, Zlín
2002 Kozí sympozium. Muzeum Břeclav
2001 Súčasná česká serigrafia. Štátna galéria Banská Bystrica
2000 Salon. Muzeum - Zámek Kinských, Valašské Meziříčí
2000 Refigurace. Moravská galerie Brno
2000 Památkový ústav Ostrava, Důl Michal, Ostrava
2000 Gansova muzejní a vlastivědná společnost, Moravský Beroun
2000 Současná česká serigrafie. Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové
2000 Česká serigrafie. Dům umění, KGVU Zlín
2000 Česká kamenná skulptura 90. let. Pražský hrad, Praha
2000 100. výstava Galerie Caesar. Galerie Caesar, Olomouc
1999 Česká serigrafie. Staroměstská radnice, Sál architektů, 4. patro, Praha
1999 Hommage a Franz Kafka. Kulturforum im Kulturhaus ´abraxas´, Augsburg
1999 II. nový zlínský salon. KGVU Zlín
1999 Hommage a Franz Kafka. Tančící dům, Praha
1998 Ostrava umjeni? Dům umění,GVU Ostrava
1998 Galerie Langův dům, Frýdek Místek
1998 Central Moravian Art. Voorburg, Holandsko
1998 Ostrava umjeni...? Mánes, Praha
1998 Česká serigrafie. Galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava
1997 Pedagogové katedry výtvarné tvorby Ostravské Univerzity. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
1996 Pedagogové katedry výtvarné tvorby OU k 5. výročí OU. Ostravská univerzita a MMO, Ostrava
1996 I. nový zlínský salón. Dům umění, KGVU Zlín
1989 Minulost a budoucnost ve Vinohradské tržnici. Vinohradská tržnice, Praha
1989 Mladí Janu Bauchovi. Galerie Václava Špály, Praha
1988 Salón pražských výtvarných umělců \'88. Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
1987 Konfrontace VI. Špitálská ulice, Praha
1986 Konfrontace V. Statek Milana Periče, Svárov u Kladna
1986 Konfrontace IV. Mozartova 7, Praha
1985 Konfrontace III. Dům Magdaleny Rajnišové, Kladno
1984 Konfrontace II. Krymská 21, Praha
1984 Konfrontace I. Ateliér Jiřího Davida, Praha