Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb


Míra

Bílek František

Soubor

Městský hřbitov Domažlice

Časové údaje
1917

Materál
pískovec, bronz

Umístění
Domažlice, hřbitov, ve spodní části ji od části horní, vlevo.

Souřadnice
12.943697, 49.441808

Popis

Za Bílkovým angažmá v Domažlicích stál Jan Vrba, tehdy začínající básník a spisovatel. Zdejší rodák sice vystudoval lesnickou školu v Jemnici a poté i Vysokou školu zemědělskou ve Vídni, vždy jej to však táhlo k literatuře. V letech 1916-19 působil jako lesník v Jemnici nedaleko Třebíče, zároveň odtud udržoval kontakty se svým domovem. V té době byl silně zasažen dílem Františka Bílka, jak dokládá jeho poezie z té doby.V dubnu 1917 o něm v Domažlicích připravil přednášku a 10. května sem na jeho pozvání přijel i sám Bílek, aby tu „promluvil o svém díle v doprovodu světelných obrazů". Nejspíš právě tato přednáška se stala přímým podnětem k první velké Bílkově práci pro Domažlice, hrobce starosty Petra Hany. První zmínka se objevuje necelé dva měsíce po přednášce. A poněkud příznačně v ní šlo především o to, vyvrátit pověsti, jež po městě začaly kolovat. Na přání rodiny prý byl náhrobní pomník Petra Hany zadán městskou radou sochaři Františku Bílkovi. Honorář měl činit 14 000 korun, Bílek se zavázal dodat pomník ještě v roce 1917. Je zajímavé, že se tak stalo na doporučení komise, jejíž ustanovení si rodina přála, ovšem nikoliv formou soutěže. Lze to nejspíš vykládat tak, že rodina město přiměla ustavit komisi, která by posvětila její přání, aby hrobku vytvořil František Bílek. Zasloužilý starosta, který byl v úřadě po více než 15 let a městu mj. věnoval rozsáhlý pozemek, na němž byl zřízen největší městský park, v té době nebyl ve městě nikterak připomenut a neměl ani náhrobek. Tato skutečnost byla asi obecně vnímána jako nedůstojná, ale to samo o sobě nestačilo, aby se město pustilo do financování takto náročného podniku v hubených letech konce války. Nejspíš v tom tedy sehrál roli podnět rodiny, včetně podílu na financování. To by pak vysvětlovalo, že mohla hovořit do výběru sochaře. A impulzem pro rodinu zase pravděpodobně bylo setkání s Bílkem na jeho přednášce. Vše proběhlo mimořádně rychle - už 30. září 1917 byl pomník předán obci a rodině na komorní smuteční slavnosti u Hanova hrobu, kde sám Bílek shromážděným vysvětlil komplikovaný alegorický smysl díla. Bílek zde vytvořil sochu sochaře tesajícího Ukřižovaného v životní velikosti. Použil zde starší motiv jedné grafiky z roku 1905 nazvané Míra, který lze v jeho díle stopovat ještě dále dozadu. Prvotní inspirací k motivu sochaře pracujícího na soše Krista byl Božetěch, poslední opat sázavského kláštera, který byl v 19. století v obrozenecké literatuře interpretován jako první český umělec. Jako pokání za vložení koruny na hlavu krále Vratislava musel vytvořit sochu Ukřižovaného v životní velikosti a donést ji do Říma. Tento příběh, který zachytil Kosmas, Bílek zpracoval už v roce 1894 na velkoformátové kresbě uhlem. Božetěch - umělec a zároveň mnich slovanského kláštera - byl jakýmsi Bílkovým duchovním vzorem a předobrazem. A nejspíš i jedním z důvodů, proč celý život tíhnul k cyrilometodějské tradici a ke slovanské liturgii, což pak ve dvacátých letech vedlo až k jeho příklonu k nově vytvořené československé národní církvi.

Literatura

HALÍŘOVÁ, Marie: Bílkovy plastiky na veřejných prostranstvích. In: §Bílek 2000§§, s. 375.

§Fišer 2015§§, s. 75 - 79

Autor hesla
?

Náhrobek vojenského lékaře Václava Miloty a jeho rodiny
Náhrobek vojenského lékaře Václava Miloty a jeho rodiny
Náhrobek Josefa Webera v Domažlicích s reliéfem Matky Boží pod křížem
Náhrobek Josefa Webera v Domažlicích s reliéfem Matky Boží pod křížem
Píseň o věčném domovu - náhrobek Hanuše Wihana
Píseň o věčném domovu - náhrobek Hanuše Wihana
Náhrobek Josefa Webera v Domažlicích s reliéfem Matky Boží pod křížem
Náhrobek Josefa Webera v Domažlicích s reliéfem Matky Boží pod křížem
Náhrobek vojenského lékaře Václava Miloty a jeho rodiny v Domažlicích
Náhrobek vojenského lékaře Václava Miloty a jeho rodiny v Domažlicích