Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Popis

Sochař, v šedesátých letech se věnoval i úpravě filmových plakátů, živil se restaurováním kamenných soch a sgrafit. Působil v Praze (ateliér na Letné a v Praze-Zdibech). Člen skupiny Máj, 1969 - 72 byl členem výboru sekce malířů, sochařů a grafiků SČVU.

Narodil se 3. září 1927 ve Svitávce u Blanska. V letech1945 - 1950 studoval na VŠUP u profesora Josefa Wagnera, 1948 - 49 na stáži na akademii v Sofii (prof. Lazarov). V letech 1950 - 52 absolvoval základní službu na Šumavě. Zemřel 12. července 1996 v Praze.

Zdeněk Palcr patří k silné generaci výtvarníků, kteří nastoupili na vysoké školy hned po 2. světové válce, stihli ještě studovat u významných představitelů meziválečné moderny předtím, než odtud byli po roce 1948 vypuzeni, a od konce padesátých let se podíleli na mohutném vzepětí českého umění, které trvalo po celé následující desetiletí. K důležitým generačním ohniskům tehdy patřil ateliér Josefa Wagnera na pražské VŠUP, kde kromě Palcra studovali i Miloslav Chlupáč, Eva a Vladimír Janouškovi, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Vladimír Preclík, Zdena Fibichová nebo Polka Alina Szapocznikow. Více než wagnerovský lyrismus Palcra přitahovalo stavebně založené dílo Gutfreundovo, ze zahraničí zejména Charles Despiau. Z dalších důležitých vlivů je třeba jmenovat přednášky estetika Václava Nebeského, které se pak staly východiskem Palcrova vlastního teoretického přístupu.

Palcrovi vždy šlo o čistou sochařskou formu očištěnou od literárních či dekorativních příměsí. Zejména první etapa jeho tvorby v 50. a první pol. 60. let se vyznačuje úsilím o stále důslednější redukci tvaru zobrazujícího nejčastěji ženskou postavu, plné a oblé tvary zhruba od roku 1958 postupně kubizuje a zplošťuje. Plnoobjemová ženská figura se tak proměnila ve frontálně pojatý deskovitý útvar s naznačenými znaky ženství a později už i bez nich. V druhé polovině 60. let tyto ploché vztyčené vertikály na různě tvarovaných základnách už ztratily přímou vazbu na organický předobraz a Palcr je doplňoval výstupky ve tvaru válců, konzol či říms. Postupně se objevují i lineární prvky v podobě do prostoru zprohýbaných tyčí, na nichž je nanesena sádra, nejspíš odkazující k obrysu nepřítomné figury. Nejradikálnějším projevem v tomto duchu jsou sochy pojaté jaké opřené tyče, které autor později zavrhl a zničil. Práce z tohoto období prezentoval na výstavě v Nové síni v roce 1970.

Bohaté tvarosloví let šedesátých pak sochař opustil a nadále se věnoval už precizování pouze jednoho formálního modu - úzké „stély" s různě pojatou základnou a zakončením. Zde už šlo pouze o subtilní problematiku celkových proporcí, zpracování povrchu ploch, případně jemných nepravidelností v tloušťce desky či vedení vertikálních linií, to vše s ohledem na působení světla. Změnil též způsob práce a namísto modelačního principu nyní přešel k metodě, kdy na sochu nanášel sádru, kterou pak obrušoval. Ve svém ateliéru v bývalé stodole v Praze-Zdibech pracoval vždy na několika sochách současně, opakovaně se k nim vracel a drtivou většinu z nich nikdy neuznal za dokončenou. Důležitou součástí jeho práce bylo jejich dlouhé soustředěné pozorování, při kterém hledal optimální proporci a upravoval jemné nuance.

V posledním období se u něj objevily určité retrográdní prvky, kdy tyto oproštěné minimalistické tvary kombinoval s realistickými detaily. Tyto sochy však dodnes prakticky nikdo neviděl, neboť zatím nebyly vystaveny.

Palcr svou sochařskou tvorbu považoval za duchovní výkon, který by neměl být kontaminovaný praktickými zřetely. Odmítal vystavovat nebo se vůbec sochařstvím živit (příznačně realizoval jen několik málo veřejných zakázek), obživu si zajišťoval filmovými plakáty (některé z nich - např. Formanovy Lásky jedné plavovlásky - patří k nejvýznamnějším plakátům 60. let, sám byl milovníkem a znalcem filmového umění) a restaurováním (o mnohaleté zakázce na opravu sgrafit litomyšlského zámku, kterou prováděli se Stanislavem Podhrázským, Václavem Boštíkem a Olbramem Zoubkem, pojednává román Libuše Moníkové Fasáda).

Od 70. let se zabýval i písemnou formulací své výtvarné teorie, ovlivněné Václavem Nebeským, Petrem Rezkem a Janem Patočkou. Je pro ni příznačné, že koresponduje s jeho pozdním výtvarným názorem a naopak v ní nenajdeme žádné styčné body s prácemi radikálního údobí konce 60. let. Jeho texty (důležité jsou zejména tři - Giacomettiho postřeh, Naivní svět génia a Záhadný výskyt skutečnosti a význam obrazu a sochy) a rozhovory byly publikovány v 90. letech. Přes všechna kritická hodnocení, která se jim dostalo (Jiří Zemánek, Jiří Valoch, Jaromír Zemina) ve smyslu negativního působení na jeho tvorbu, patří k nejhlubším projevům myšlení o umění, jaké u nás ve 20. století od tvůrčích umělců máme. Texty vytvářel podobně jako své sochy v té době: vznikaly v dlouhých časových úsecích, postupně je doplňoval, upřesňoval myšlenky i formulace, často se však dostává za hranice srozumitelnosti. Sleduje v nich několik základních témat, zejména dichotomii socha - objekt. Sochu pojímá jako útvar zvláštní povahy, vztažený k tělesné existenci člověka. „Látka objemu sochy je ve stavu shody s tělesností," principy této shody jsou především trojrozměrnost, tíha a analogická pozice vzhledem k zemi. Socha pro něj nese dva základní okruhy významů: jeden je spjatý s tělesností, druhý se vztahem k základně. Oba se však logicky stýkají a prolínají zejména v principu stání, které v sobě nese jak vnitřní tělesnou dynamiku, tak i onen vztah k zemi, který Palcr popsal termínem „vazba k základu". V něm nachází hned dva významy: základ je jednak tím, na čem „tělesně stojíme", co nás k sobě poutá a čemu nemůžeme uniknout, tedy přeneseně tělesnost jako základní atribut naší existence na tomto světě i jako předpoklad a úkol sochařství. Zároveň je ale i „světem matek a otců, mužů a žen", „společenstvím duchovního celku", s nímž jsme spojeni podobně pevným poutem. Naše svázanost se zemí je tedy metaforicky postavena na roveň civilizačních vazeb, jimiž jsme determinováni, tělesnost je transcendována směrem ke světu duchovnímu. Něco podobného platí i pro sochu: také ona je svou tíhou spojena se zemí, také ona „vyrůstá" z tisíciletého vývoje, do něhož se vřazuje a který ji do značné míry určuje. Palcr vnímal sochařství jako jeden ze základních kamenů evropské kultury a intenzivně pociťoval rozpad jeho fundamentů a hrozící zánik. Právě vzdorování tomuto procesu určovalo jeho jednání jako sochaře i jako člověka, který si musí najít své poslání a důsledně ho sledovat, má-li mít jeho život nějaký smysl.

Palcrovo dílo nebylo dodnes vlastně v celku vystaveno a některé úseky známe jen z ateliérových fotografií jeho přítele Jana Svobody. Jistou část zničil sám autor díky své přehnané sebekritice, další je ohrožena kvůli své materiálové existenci v sádře, nevhodnému uložení pozůstalosti a nesmírně obtížné manipulaci. Tato mimořádná hodnota českého umění 20. století zůstává zatím z velké části skryta.

Samostatné výstavy

1960 Zdeněk Palcr, Stanlav Podhrázský, Alšova síň UB, Praha. Katalog, text Miloslav Chlupáč.
1970 Zdeněk Palcr, Nová síň, Praha. Katalog, texty Jaromír Zemina, Jiří Šetlík.
1978 Portret rzeźbiarza - Jan Svoboda v pracowni Zdeňka Palcra, Wrocławska Galeria Fotografii, Wroclaw, katalog, text Jaromír Zemina.
1984 Malá galerie Stavoprojektu, Brno.
1986 Václav Boštík - Zdeněk Palcr - Stanislav Palcr - Olbram Zoubek. Samostatné soubory. Galerie Josefa Matičky - dům U rytířů, Městské muzeum v Litomyšli.
1996 Setkání, Stanislav Podhrázský - Zdeněk Palcr. Galerie U Bílého jednorožce, Galerie Klatovy - Klenová. Katalog, text Vladimíra Koubová - Eidernová.
1997 Zdeněk Palcr, Sochy, Miloslav Chlupáč, Kresby, Státní galerie výtvarného umění, Náchod (reprízy 1998 Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 1998 Městské muzeum a galerie, Litomyšl)

Skupinové výstavy

1946 Výstava volného sdružení veselých umělců (VŠUP). Jídelna staré koželužny, Praha - Dejvice.
1955 Ústřední svaz československých výtvarných umělců, středisko Umělecká beseda, členská výstava. Mánes a Alšova síň, Praha
1957 1. výstava Skupiny Máj \\\\\\\'57, Obecní dům, Praha
1958 2. výstava Skupiny Máj \\\\\\\'57, Palác Dunaj, Praha
1958 3. výstava Skupiny Máj \\\\\\\'57 - Grupa Mai 57, Varšava, Polsko
1958 Umění mladých výtvarníků Československa 1958, Dům umění, Brno
1960 IV. přehlídka československého výtvarného umění 1959 - 1960. Jízdárna Pražského hradu a Mánes, Praha.
1961 Realizace, Galerie Václava Špály, Praha.
1961 4. výstava Skupiny Máj \\\\\\\'57, Poděbrady
1961 Plastika v materiálu, Křížová chodba Staroměstské radnice, Praha
1961 Národní galerie ke 40 letům Komunistické strany Československa, Praha a Brno
1961 Sochařská kresba, Galerie mladých, Praha
1962 Jaro \\\\\\\'62, Výstava tvůrčí skupiny Mánes, hostí a Bloku tvůrčích skupin. Mánes, Praha.
1962 Nejmenší kresba, Galerie Československého spisovatele, Praha
1963 Rychnov 1963, Současná výtvarná tvorba, Orlická galerie, zámek, Rychnov na d Kněžnou
1964 5. výstava Skupiny Máj \\\\\\\'57, Nová síň, Praha
1964 Socha 1964, zahrada Oblastní galerie v Liberci a Botanická zahrada v Liberci
1965 Małarstwo a rzeźba z Pragi, Krakov, Polsko
1965 Sochařská bilance 1955 - 1965, Oblastní galerie Olomouc
1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
1966 Aktuální tendence českého umění, Mánes, Nová síň, Československý spisovatel, Galerie Václava Špály, Praha
1966 Avantgarda \\\\\\\'66, Mánes, Praha
1966 Sochy, obrazy restaurátorů, Křížová chodba Staroměstské radnice, Galerie hl. m. Prahy, Praha
1967 Blok tvůrčích skupin - Socha a kresba, Mánes, Praha
1967 I. pražský salon, Bruselský pavilon, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
1967 Sochařská bilance 2, Oblastní galerie Olomouc
1967 Mostra d\\\\\\\'arte contemporanea cecoslovacca, Turín, Itálie
1968 Deset sochařských vyznání, Síň Fronta, Praha
1968 Socha piešťanských parkov \\\\\\\'68, Moderná česká plastika, Kúpeľný ostrov, Piešťany
1968 300 malířů, sochařů, grafiků pěti generací k padesáti letům republiky, Galerie hl., m. Prahy, Mánes, Praha
1968 Začátky generace, Galerie Václava Špály, Praha
1969 V Mostra internazionale di scultura all\\\\\\\' aperto, Legnano, Itálie
1970 Konfrontace I, Galerie Nova, Praha
1972 Sochařské setkání 1972, Vojanovy sady, Galerie hl. m. Prahy
1983 Prostor, architektura, výtvarné umění, Výstaviště Černá louka (pavilon H), Ostrava
1994 Z českého výtvarného umění, zámek Litomyšl, Muzeum a galerie Litomyšl
1994 Ohniska znovuzrození, České umění 1956 - 1963, Městská knihovna, Galerie hl. m. Prahy, Praha
1996 Umění zastaveného času, Česká výtvarná scéna 1969 - 1985, výstavní síň v Husově ulici, dům U Černé Matky Boží, České muzeum výtvarných umění, Praha (reprízy 1997 Moravská galerie v Brně, 1997 Státní galerie v Chebu)
1996 Zpřítomnění, přírůstky galerie z let 1987 - 1996, zámek Klenová, Galerie Klatovy / Klenová
1996 V prostoru 20. století, České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, výstavní sály, Městská knihovna, Galerie hl. m. Prahy, Praha
1996 Eine Promenade der Romantiker, Stadtmuseum Göhre, Jena, SRN
1996 Osudová zalíbení, Sběratelé moderního umění 1900 - 1996, Veletržní palác, Národní galerie, Praha
1998 České umění 1900-1990 ze sbírek Galerie hlavního města Prahy, stálá expozice, Dům U Zlatého prstenu, Galerie hl. m. Prahy, Praha
1999 Súčasné české umenie (zo súkromej zbierky), Galéria Z, Bratislava
1999 Přírůstky sbírek státních galerií z let 1990 - 1997, Jízdárna Pražského hradu, Praha
1999 Umění zrychleného času, Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, České muzeum výtvarných umění, Praha
2000 Ozvěny kubismu v českém výtvarném umění, Dům U černé Matky Boží, České muzeum výtvarných umění, Praha
2000 100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století Dům U černé Matky Boží, České muzeum výtvarných umění, Praha
2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice
2001 Dotyk sochy, Salon, Kabinet, Olomouc
2001 Bilance II, Obrazy a sochy, Galerie umění Karlovy Vary
2001 Jiří Kolář sběratel, Veletržní palác, Národní galerie, Praha
2002 Svět hvězd a iluzí, Český filmový plakát 20. století, Moravská galerie v Brně, Brno (repríza 2003 Mánes )
2004 Flashback, Český a slovenský filmový plakát 1959 - 1989, Trojlodí, Olomouc (repríza
2004 Hotel Thermal, Karlovy Vary., 2004 Dom umenia, Bratislava
2004 Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, Brno (repríza 2006 Galerie umění, Karlovy Vary)
2005 Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa, Figura v českém sochařství 20. století, Mánes, Praha
2005 Privátní pohled (Sbírka Josefa Chloupka), Dům pánů z Kunštátu, Dům umění, Brno
2007 Od sochy ..., České sochařství 2. poloviny 20. století ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
2008 Nechci v kleci!, Muzeum umění Olomouc
2008 Pohledy do sbírek Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice