Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Popis

sochař

Josef Strachovský se narodil 19. dubna 1850 Kutná Hoře do rodiny s truhlářskou tradicí. Tomuto řemeslu se také vyučil, aby se poté přesunul do Prahy, kde se vyučil pod dohledem Jana Kása řezbářství. Po svém vyučení se roku 1871 vrací do Kutné Hory s cílem stát se sochařem. Na pražské Akademii výtvarných umění tehdy nebyla samostatná sochařská škola, proto musel odjet s finanční pomocí mecenáš Františka Stáňi studovat do Mnichova. Po roce studií na Mnichovské akademii byl roku 1874 jmenován asistentem profesora Michaela Wagmullera, ale ještě téhož roku se vrátil do Čech. Jeho cesty směřovaly do Prahy, kde působil jako výpomocný sochař u Bohuslava Schnircha. Pomáhal mu při práci na Trigách pro Národní Divadlo nebo na pomníku Vítězslava Hálka na Karlově náměstí v Praze (1881). Samostatná práce byla Strachovskému umožněna až při ztvárnění pomníku Karla Havlíčka Borovského. Na pomník byla vypsána soutěž, ze které nevzešel žádný vítěz. Tehdy zcela neznámý sochař Strachovský, až poté dodal svůj návrh, který při vzniku konzultoval s jedním z porotců původní soutěže-Miroslavem Tyršem. Rysem tohoto pomníku je popisný realismus, kdy je důraz kladem především na gesto a  výraz tváře. Tímto dílem se Strachovský etabloval mezi významné sochaře té doby a to přesto, že v době všeobecné úcty k J.V.Myslbekovy nebylo lehké prosadit se a konkurovat tak nejuznávanějšímu sochaři. Dalším z velkých Strachovského realizací je svým pojetím žánrový pomník vynálezcům ruchaldla-bratranců Veverkových v Pardubicích (1883), který je cenněn jako jedno z nejlepších Strachovského děl. Další významné realizace jsou pomník Jana Žižky v Táboře (1884), pomník Boleslava Jablonského v Kardašově Řečici (1886), pomník Jana Evangelisty Purkyněho v Libochovicích (1887). Pomníky tvořil Strachovský pouze v osmdesátých letech, později již se k žádné podobně důležité zakázce nedostal. Jeho tvorba se tedy přesunula k realizacím pro architekturu, náhrobkové a drobnnější plastice. V devadesátých letech zasáhla umělce finanční a zdravotní krize. Kvůli potížím spojeným s jeho chronickým revmatismem, byl dlouhé měsíce neschopen pracovat. Sochař se přesunul do ústraní a po přelomu století o něm nejsou téměř žádné zmínky. Zemřel 9.července 1913 na srdeční mrtvici. Byl pochován do rodinné hrobky na pražských Vinohradech.

Samostatné výstavy

1988 - Umělecká beseda k 125. výročí založení Mánesa, Praha