Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Hornický dům v Sokolově

Charakteristika

Hornický dům byl postaven v letech 1923-1924 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Prostředky na stavbu byly získány z tzv. uhelného fondu (10% podíl z čistého výtěžku dolu) a z haléřového fondu, který vznikl ukládáním drobných haléřů z výplat a z prodeje jednokorunových poukázek tzv. cihel. Dne 4. října 1925 byl Krajský hornický dům (Bergarbeiterkreishaus) slavnostně předán sociálnědemokratické Unii horníků a hornictvu falknovsko - loketského revíru. Hornický dům se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života a až do odtržení pohraničí byl i jedním z mála center antifašistických sil v okrese.
V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf pojmenovaný "Jeden den ze života horníka" z roku 1923. Je rozdělen do 8-mi částí, které jsou nazvány: "Loučení s rodinou", "Cesta do práce", "Fasování nástrojů a fárání", "Práce v dole - 1. část", "Práce v dole - 2. část", "Vyfárání a vracení nástrojů", "Cesta domů", "Znovu doma". Za jeho tvůrce byl až do 80. let považován sochař Otto Gutfreund. Teprve v roce 1985 prokázal karlovarský historik Stanislav Burachovič, že jde o dílo Wilhelma Srba - Schlossbauera, který jej vytvořil s pomocí krásenského rodáka Willyho Russe. Při renovaci Hornického domu počátkem 70. let se objevily tendence reliéf odstranit s odůvodněním, že jde o dílo německého autora, navíc v roce 1946 odsunutého.
Generální oprava, prováděná od ledna 1968 Báňskými stavbami razantně zasáhla do původní podoby. Byla zničena řada původních architektonických prvků (zazděna okna nad reliéfem, ve vestibulu byly odbourány pilíře a změněny na šatnu, zmizel i původní vchod, přebudováno bylo celé foyer před velkým sálem atd.). Změny korunovala nevzhledná šedá fasáda, která byla obložena mramorem a žulou. Ke dni horníků 9. září 1970 byl opět HD s velkou slávou otevřen.

V r.1992 byl objekt převeden pod Městský úřad a změnil se na Městský dům kultury. A od té doby se datují tendence ke komplexní přestavbě. V první etapě se podařilo budově vrátit alespoň její originální podobu vnější, včetně netypické barvy fasády. Svou hodnotu při tom mělo i odhalení pamětní desky tvůrci projektu ing. Rudolfu Welsovi, za přítomnosti jeho vnuka Collina Welse. (Kavková, Helena: Z historie sokolovského Hornického domu. http://www.mdksokolov.cz/historie_objektu.htm)