Náhrobek vojenského lékaře Václava Miloty a jeho rodiny
Soubor
Městský hřbitov Domažlice
Časové údaje
1917
Materál
pískovec
Umístění
Domažlice, hřbitov, ve spodní části vpravo při ohradní zdi.
Souřadnice
12.945096, 49.442175
Popis
Lékař Václav Milota zahynul na srbské frontě. Jeho tělo bylo na přání rodiny exhumováno, převezeno do vlasti a 18. března 1917 uloženo do rodinné hrobky v Domažlicích. Informace o jeho náhrobku z ruky Františka Bílka pochází až z listopadu 1917,ovšem datace přímo na náhrobku hovoří o červnu nebo dokonce i o květnu (zde není nápis zcela zřetelný), tedy bezprostředně po jeho domažlické přednášce. Motiv se objevuje už na ústřední ilustraci ke sbírce Ruce Otokara Březiny z roku 1901. Bílek zde zobrazil výjev s Kristem klečícím před
glóbem (na reliéfu i s mapou Evropy, zachvácené válkou), ruce natažené vpřed má položeny na knize a upřeně hledí na předmět, který je na ní položen. Josef Vojvodík jej ve své interpretaci kresby čte jako kalich hořkosti, „... který drží v expresivně vztažených rukách jako eucharistický symbol zápasu a bolesti, ale také smrti a zároveň života a duchovního
znovuzrození". Protože je z něj však vidět jen horní část (spodek je jak na kresbě, tak i na reliéfu zakryt Kristovou rukou), lze jej vykládat i jako přesýpací hodiny, odpočítávající čas k Poslednímu soudu. To by mnohem lépe korespondovalo s nápisem na náhrobku, který je - příznačně pro válečnou dobu - citací z Apokalypsy. „A když otevřel pečeť pátou, viděl jsem pod oltářem duše zmordovaných pro slov Boží a pro svědectví, kteréž vydávali. I volali hlasem velikým, řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi.“ Je zajímavé, že této nejednoznačnosti si povšiml i anonymní autor poměrně obsáhlé dobové interpretace reliéfu v Poslu od Čerchova a opsal ji slovy „... přesýpací hodiny, jež drží jako kalich utrpení".