Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Pomník Boženy Němcové ve Františkových Lázních

Jiříkovský Josef

Gottlieb Tröger

Časové údaje
1949 - 1950

Materál
žula, deska bronz

Umístění
Františkovy Lázně, park u Dvorany Glaubnerových pramenů

Souřadnice
12.349956, 50.116837

mapa

Popis

Po válce a odsunu byly některé pomníky ve Františkových Lázních zničeny úplně, z jiných zmizely nápisové desky, a přežily tak jako němá torza. Rada města se 18. února 1949 usnesla, že tyto „stopy po pomnících, zvláště těch, které jsou v dezolátním stavu", mají být odstraněny. Někdy se tak skutečně stalo, část pomníků však tomuto osudu unikla a v torzálním stavu se dožila roku 1989, aby pak byla postupně opravena. Nabízelo se však ještě jiné řešení. Hned po odsunu Lázeňská komise při Městském národním výboru doporučila „umístit vhodné sochy a plakety na uprázdněná místa po německých sochách a plaketách". A na tento princip zde opravdu hned několikrát narazíme. Transformace poničených pomníků měla z tehdejšího pohledu několik výhod: šlo o řešení rychlé a laciné, jehož výsledkem byl nejen nový pomník, ale i odstranění odkazu na dobu, kdy město i jeho návštěvníci hovořili převážně německy. Ani samospráva, ani vedení Lázní si tehdy výpravnější pomníky nemohly dovolit, neboť řešily jiné naléhavé záležitosti. Potřebu obnovy veřejné plastiky si uvědomovalo zejména vedení Československých státních lázní a zřídel, neboť šlo o problém týkající se téměř všech lázeňských měst.
V roce 1950 proto k tomu vyvolalo několik jednání s městem. Již na prvním z nich 7. června představilo seznam zamýšlených děl. Vedle dvou blíže neurčených a také nerealizovaných návrhů obsahoval šest prací s uvedením autora i zamýšleného místa. Přestože s určitostí byly realizovány jen čtyři a na místě se dodnes zachovala pouze jedna, jde o počin mimořádného významu, neboť jejich tvůrci byli špičkoví sochaři předválečné moderny Jan Lauda, Bedřich Stefan, Josef Jiříkovský, Karel Lidický a Vincenc Makovský. Autorem programu byl architekt Václav Rajniš (1907-?), který krátce předtím pracoval v Paříži u Le Corbusiera. Poté se specializoval na lázeňský urbanismus. S Františkovými Lázněmi spolupracoval až do 60. let. Na ústředí ČSLZ byl zřejmě zaměstnán jako expert
na urbanismus a veřejnou plastiku. První položkou seznamu z června 1950 je Pomník Boženy Němcové, který vznikl výměnou nápisové desky na Pomníku Saské nadace z roku 183758 a dokonce v té době už krátce existoval, neboť byl odhalen 28. května 1950. Zařadil se k tradičnímu lázeňskému žánru připomínek významných kulturních osobností z řad návštěvníků. Prehistorie původního pomníku počíná událostí z 7. června 1815, kdy se saský král Friedrich August I. vrátil z pruské internace do hlavního města Drážďan. Její výročí bylo každoročně slaveno nejen v samotném Sasku, ale připomínali si ji i zdejší saští hosté. Při jedné takové oslavě v roce 1820 se rozhodli založit nadaci, která by léčbu umožnilai jejich chudým spoluobčanům. Do roku 1837, kdy jim za to vděční majitelé lázeňských domů nechali u loketského kameníka Gottlieba Trögera (1794-1869) zhotovit tento pomník, to bylo 44 osob. Nová deska je jednou z posledních prací Josefa Jiříkovského (1892–1950), vynikajícího umělce, který svá zásadní díla vytvořil v duchu gutfreundovského civilismu. S úkolem si suverénně poradil a pomník, de facto složený ze dvou různorodých částí, působí přirozeně a zároveň zcela monumentálně. Němcová je zde zpodobena z čistého profilu, v němž vynikne její ušlechtilá hlava zakrytá šátkem, který ji v duchu poúnorové doby dává vzhled prosté ženy z lidu.