Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Pomník Jakuba Royta v Domažlicích

Amort Václav

Časové údaje
1935

Materál
žula (podstavec), bronz (busta, písmena)

Umístění
Domažlice, u křižovatky Kostelní a Poděbradovy ul.

Souřadnice
12.929073, 49.441646

mapa

Popis

Pomník talentovaného, předčasně zemřelého sochaře Jakuba Royta iniciovala a v plné výši financovala jeho sestra Marie Wallnerová po svém návratu z USA, kde několik let žila. Nechala jej zhotovit již v březnu 1935, nejspíš však jen do fáze modelu pro odlití. Staré paní s celou akcí pomáhal agilní správce muzea stavitel Alois Procházka. Díky němu si zřízení pomníku vzalo za své muzejní kuratorium, které se obrátilo na vedení města s žádostí o jeho umístění při kostele U Svatých. 8. listopadu 1935 však pro něj městská rada určila stávající místo „v parčíku proti chlapecké škole“. Samotná realizace se však protáhla až do závěru roku 1938. Město muselo dané místo nejdřív upravit, zejména posunout cestu a zrušit hydrant, což jsou poměrně komplikované správní úkony. Při slavnostním odhalení 13. listopadu promluvil Jindřich Čadík, ředitel plzeňského muzea a profesor klasické archeologie UK v Praze.

Autorem pomníku je Václav Amort (1891–1967). Z Domažlic pocházela jeho matka, Amort se zde však usadil až v pozdním věku. Narodil se v Olomouci, později působil v Uherském Hradišti v ateliéru, který převzal po svém otci Aloisi (1842–1912). Také bratr Vlastimil a bratranec Vilém Amortovi byli sochaři. Nejvíce z nich proslul posledně jmenovaný. Václav Amort přišel do Domažlic někdy na počátku roku 1935. Není zcela jasné, zda to bylo v souvislosti s Roytovým pomníkem. Zhruba souběžně totiž vytvořil pro novou expozici muzea hlavy čtrnácti svatebčanů pro scénu chodské svatby, která dodnes patří k jeho hlavním atrakcím. Je nabíledni, že se tak stalo opět na výzvu správce muzea Procházky. Spíše se však zdá, že prvotním impulzem byl opravdu Roytův pomník, a sice z následujícího důvodu. Také Royt, pocházející z chudé rodiny, se k sochařství dostal prostřednictvím Aloise Amorta! Ten do Domažlic jezdil k rodině své ženy, matky Václava Amorta. Poté co byl upozorněn na talentovaného žáka, vzal si ho s sebou do Olomouce, aby se u něj – podobně jako Vilém Amort – vyučil uměleckým štukatérem a následně mu i zprostředkoval studium na akademii v Mnichově. Pokud tedy Procházka hledal vhodného sochaře pro zamýšlený pomník, je pravděpodobné, že se obrátil právě na Amorta, s nímž se mohli znát z Domažlic a jemuž musel být Roytův vztah k otci znám. Václav Amort se pak v Domažlicích usadil natrvalo. Je třeba přiznat, že nepatřil k silným uměleckým osobnostem a jeho charakteristické krojované figurální žánry (vytvářel je už na Slovácku) působí poněkud strnule.