Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb


Pomník Jana Sladkého Koziny na Hrádku u Domažlic

Amort Václav

Hošek František

Vosmík Čeněk

František Škrába, Václav Langer

Časové údaje
1895

Materál
pískovec

Umístění
Újezd (okres Domažlice), vrch Hrádek (2 km od Újezda)

Souřadnice
12.861851, 49.431075

Popis

Myšlenka na postavení pomníku k dvoustému výročí Kozinovy smrti se poprvé objevila již při instalaci pamětní desky na Kozinově statku v Újezdu u Domažlic v roce 1885. Desku z černého mramoru nesoucí vyzlacený nápis, zasazenou do nově postavené vstupní brány statku, zhotovila pražská firma Sandtner. Ve stejném čísle Posla od Čerchova popisujícím výpravné oslavy jejího odhalení bylo oznámeno, že jistý peněžní příspěvek, který přišel až po zaplacení desky, bude věnován na zřízení pomníku „uprostřed vesnice Újezd". Pak však celý podnik nadlouho ustrnul a další zmínku najdeme až o pět let později v roce 1890, kdy na schůzi v Újezdě bylo blížící se výročí připomenuto. Podobně neurčitá zpráva
z konce roku 1893 oznamuje, že Újezd se připravuje na výstavbu Kozinova pomníku.
Hybatelem akce se stal majitel Kozinova statku Jan Žambůrek, který stál již za zřízením desky. Ten opatřil povolení ke sbírce a na 26. března 1894 sezval "interesenty k důvěrné poradě do místností Měšťanské besedy (...), v které ustanoveno 15 pánů sběratelů", mj. tak významná jména jako Antonín Steidl, Petr Hana či Max Duffek. Ti se zavázali "pořádat sbírky" (tj. individuálně shromažďovali příspěvky proti potvrzení) a "podnik ten (...) dle sebraných darů provésti". Tito sběratelé tak vytvořili jakýsi neoficiální komitét pro vznik pomníku. Diskuse na zastupitelstvu města Domažlice nad finanční podporou mj. ukazuje, že tu od začátku existoval problém s umístěním pomníku. Město totiž svůj příspěvek 50 zlatých podmínilo tím, že pomník bude stát na vrchu Hrádek nedaleko Újezda, nikoliv v samotné vsi. Přímo tímto problémem se zabývá příspěvek v Poslu od Čerchova, který také argumentuje ve prospěch umístění mimo vesnici. To prý dovolí, aby se k pomníku přihlásily všechny chodské obce; navíc zvolená lokalita má i hlubší symboliku, neboť se jedná o historické místo chodské hlídky. Největším oponentem mezi samotnými sběrateli byl agilní hostinský Žambůrek, majitel Kozinova statku, který chtěl pomník z očividných důvodů umístit přímo před ním. „Komitét“ se ale drtivou většinou usnesl vyzvat obec Újezd, aby dala k dispozici místo na Hrádku. (Žambůrek si pak u pomníku otevřel zájezdní hostinec, který roku 1900 prodal hraběti Stadionovi.)

16. března se poprvé objevuje informace, že pomník byl zadán mladému pražskému sochaři Františku Hoškovi (1871–1895), který již na počátku dubna dodal sádrový model a 1. dubna 1895 podepsal smlouvu na částku 1400 zlatých. Kozinu zobrazil vzpřímeného, pevně stojícího s levou nohou mírně nakročenou jako ztělesnění stálosti a neústupnosti. V levé ruce přitisknuté na hruď pevně svírá pergamen s královským privilegiem, o které šlo ve sporu Chodů s Lamingerem z Albenreuthu. Vybavil ho charakteristickými atributy chodské strážní služby – v pravé ruce drží čakan, u nohou mu sedí velký pes. Na sobě má tradiční chodský oděv – široce rozhalený šerkovák, dlouhý světlý kabát, který vzadu spadá téměř na zem, a tím tvoří kompaktní sochařskou formu, dále praštěnky, žluté kožené kalhoty pod kolena, vysoké boty a na hlavě široký klobouk, který se zvláště uplatňuje při pohledu zdola. Nadživotní, ovšem na dané místo vlastně příliš malé měřítko (monumentálnější socha by vyžadovala mnohem větší finanční náklady) je vyváženo umístěním na vysoký sokl, který zdůrazňuje vertikalitu postavy obhlížející chodský kraj. Socha samotná se však tím až příliš vzdálila pohledu diváka a bezprostřední komunikaci s ním.

Sochař František Hošek byl velkým příslibem českého sochařství. Narodil se v Bechyni a byl jedním z prvních žáků zdejší odborné keramické školy, kterou absolvoval v roce 1886. Myslbek, u něhož studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, ho prý považoval za svého nejnadanějšího žáka. Krátce po dodání modelu však přichází tragický závěr jeho života: Hošek onemocněl střevním tyfem a 9. května 1895 v pouhých 24 letech zemřel v pražské Všeobecné nemocnici.

Na doporučení Myslbeka a Stanislava Suchardy byl k realizaci pomníku podle Hoškova modelu vyzván Čeněk Vosmík (1860–1944), v té době již zkušený sochař.15 Na začátku června byly přivezeny tři kamenné bloky, z nichž Vosmík se spolupracovníky ze svého ateliéru Františkem Škrábou a Václavem Langerem na místě samém sochu vytvářeli.16 23. června 1895 proběhla slavnost vložení listin do podstavce, které se zúčastnilo několik set lidí. Zdálo se, že již nic nemůže ohrozit zdárnou realizaci pomníku. Při osazování horní části sochy však praskl provaz, kterým už předtím sochaři vytáhli dva těžší kusy, a poprsí se pádem značně poškodilo. (Ulomené ruce s čakanem a pergamenovým svitkem pak byly osazeny na štítu Kozinova statku, kde se nacházejí dodnes. Vosmík ale provedl rychlou opravu bez podstatného navýšení ceny a prodloužení termínu – namísto na svatého Václava bylo slavnostní odhalení odloženo na 6. října 1895.

Už o den dříve byl v 19 hodin v každé chodské vesnici zapálen do daleka viditelný oheň. V den slavnosti vyšel z domažlického náměstí průvod údajně dvaceti tisíc lidí. Při vlastním odhalení byla přítomna celá řada známých osobností, mj. Alois Jirásek, Ignát Herrmann nebo Jaroslav Kvapil, což podtrhovalo celonárodní rozměr celé akce. Hlavní řečník říšský a zemský poslanec František Schwarz zdůraznil roli Chodů jako bojovníků, v 19. století už nikoliv na zemské, nýbrž na jazykové hranici. Pomník byl veřejností dobře přijat a stal se jedním z význačných symbolů celého kraje. I později byl místem velkých manifestací: například 3. července 1938 se u něj sešlo na třicet tisíc lidí. Při záboru pohraničí na podzim roku 1938 údajně komise vytyčila hranici těsně před pomníkem, ovšem místní ji přes noc posunuli, takže Němci prý nakonec přistoupili na to, že pomník zůstane v okleštěném Československu. V roce 1943 byl pomník poškozen Němci a na konci druhé světové války i střelbou. V roce 1947 jej opravil domažlický sochař Václav Amort.

Literatura

§Fišer 2015§§, s. 19-22

Autor hesla
?

Pomník padlých v první světové válce v Sušici
Pomník padlých v první světové válce v Sušici
Prodavačka karafiátů
Prodavačka karafiátů
Sluneční hodiny
Sluneční hodiny
Náhrobek Karla Klostermannana Ústředním hřbitově v Plzni
Náhrobek Karla Klostermannana Ústředním hřbitově v Plzni
Kašna s třemi lipany ze znaku města Aš
Kašna s třemi lipany ze znaku města Aš
Sedm reliéfních emblémů pro tympanony mansard na přístavbě Univerzitní knihovny v Praze
Sedm reliéfních emblémů pro tympanony mansard na přístavbě Univerzitní knihovny v Praze
Náhrobek Novotných
Náhrobek Novotných
Na poslední cestu
Na poslední cestu
Symbolická plastika
Symbolická plastika
Pomník Jana Roháče z Dubé
Pomník Jana Roháče z Dubé
Přátelství
Přátelství
Pamětní deska Františka Poloprudského
Pamětní deska Františka Poloprudského
Hrobka velmistrů Řádu německých rytířů
Hrobka velmistrů Řádu německých rytířů
Portrétní medailon na náhrobku Maxmiliána Duffka v Domažlicích
Portrétní medailon na náhrobku Maxmiliána Duffka v Domažlicích
Plastika (Sedící žena) pro sídliště v Brně-Líšni
Plastika (Sedící žena) pro sídliště v Brně-Líšni
Koně pro kaskádu na náměstí v Praze - Dejvicích
Koně pro kaskádu na náměstí v Praze - Dejvicích
Pamětní deska Michaila Ilarionoviče Kutuzova
Pamětní deska Michaila Ilarionoviče Kutuzova
Pamětní deska Otto Gutfreunda v Praze
Pamětní deska Otto Gutfreunda v Praze
Říha, výzdoba průčelí Schierova domu v Praze
Říha, výzdoba průčelí Schierova domu v Praze
Keramické osvětlovací těleso v atriu Státního lázeňského sanatoria ve Františkových Lázních
Keramické osvětlovací těleso v atriu Státního lázeňského sanatoria ve Františkových Lázních
Sochařská výzdoba radnice v Prachaticích
Sochařská výzdoba radnice v Prachaticích
Keramický obklad chladící věže Domu kultury v Plzni
Keramický obklad chladící věže Domu kultury v Plzni
Pohostinství – dvojice soch před bývalým hotelem Ohře v Sokolově
Pohostinství – dvojice soch před bývalým hotelem Ohře v Sokolově
Park Gustava Mahlera Jihlavě
Park Gustava Mahlera Jihlavě
Keramický oheň
Keramický oheň
Plastická stěna v krematoriu ve Velkém Meziříčí
Plastická stěna v krematoriu ve Velkém Meziříčí
Dekorativní stěna s florálními motivy v interiéru Domova pro seniory v Tachově
Dekorativní stěna s florálními motivy v interiéru Domova pro seniory v Tachově
Cihlový obklad interiéru krytých lázní v Sokolově
Cihlový obklad interiéru krytých lázní v Sokolově
Peníze
Peníze
Keramický obklad chladící věže Domu kultury v Plzni
Keramický obklad chladící věže Domu kultury v Plzni
Společná cesta
Společná cesta
Dvě skleněné fontány u hotelu Thermal v Karlových Varech
Dvě skleněné fontány u hotelu Thermal v Karlových Varech
Reliéf pro budovu školy Ústavu oligofrenních dětí ve Stodu (dnes Domov pro osoby se zdravotním postižením Stod)
Reliéf pro budovu školy Ústavu oligofrenních dětí ve Stodu (dnes Domov pro osoby se zdravotním postižením Stod)
Dekorativní hvězdice pro obřadní síň v Nové Bystřici
Dekorativní hvězdice pro obřadní síň v Nové Bystřici
Oslava práce
Oslava práce
Ecce Homo
Ecce Homo
Život v míru
Život v míru
Pomník Františka Josefa I. v Karlových Varech
Pomník Františka Josefa I. v Karlových Varech
Běžec
Běžec
Dekorativní sochařská výzdoba radnice v Domažlicích
Dekorativní sochařská výzdoba radnice v Domažlicích