Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb


Pomník Josefa II., původně v Chebu, dnes ve Františkových Lázních

Wilfert st. Karl

Wilfert st. Karl

Časové údaje
1887

Materál
bronz, sokl syenit, žula

Umístění
Původně na náměstí v Chebu, po 1989 Františkovy Lázně, před Dvoranou Glauberových pramenů

Souřadnice
12.351763, 50.117118

Popis

Stá výročí nastoupení císaře Josefa II. na český trůn (1780) a vydání patentu, kterým zrušil nevolnictví a „osvobodil tak selský stav" (1781), obrátila pozornost veřejnosti k tomuto osvícenému panovníkovi a reformátorovi a odstartovala vlnu zřizování jeho pomníků, která se nevyhnula ani Chebsku. Zdejší sochař Karel Wilfert st. jich během svého života vytvořil hned pět, první z nich už v roce 1884 pro Úšovice. Do Chebu zmíněná vlna dospěla v roce 1884. V poslední den roku proběhla místním tiskem výzva ke zřízení pomníku, aby toto „praněmecké a Rakousku věrné město a s ním v zájmech a smýšlení úzce spjaté Chebsko" nezůstalo pozadu. Do čela komise pro zřízení pomníku byl zvolen dr. Friedrich Major, tvůrce zmíněné výzvy a předseda Deutsch-politisch Bildungsverein (Německého politického a vzdělávacího spolku). Komise zvažovala realizaci v kameni, především v mramoru, nakonec se však přiklonila k bronzu. Smlouvou z 27. ledna 1887 pověřila vyhotovením Karla Wilferta st. K odbornému posouzení modelu byli z Vídně povoláni sochař Heinrich Netter a prof. Otto König z tamní Umělecko-průmyslové školy, kteří jeho návrh schválili.
Slavnostní akt odhalení připadl na neděli 2. října 1887, již den předtím členové komise a zástupci města v Chebu přivítali význačné hosty, večer se pak odehrávala na náměstí iluminace a následoval průvod městem se zapálenými pochodněmi, obstaraný místními spolky. Velkolepý program gradoval následujícího dne. O půl desáté se slavnostně oděné dívky, vzácní hosté a členové komise shromáždili v Městském domě (dnes muzeum), aby se pak připojili ke slavnostnímu průvodu, který vyšel od střelnice a Kamennou ulicí prošel na náměstí. K odhalení pomníku se přistoupilo v jedenáct hodin dopoledne. Slavnostní proslovy pronesli předseda komise pro zřízení pomníku dr. Friedrich Major a poslanec Říšské rady dr. Ernst von Plener. Připomenuty byly i dvě návštěvy císaře v Chebu a to roku 1766 a 1779. Poté následovalo převzetí pomníku starostou města Antonem Stankou, pochod městem a slavnostní defilé před Městským domem. Kulturní událost roku pak byla zakončena večerní zábavou ve velkém sále chebské střelnice.
Příběh pomníku Josefa II. zde však zdaleka nekončí. V počátcích první republiky sehrál důležitou roli, když se stal rozbuškou národnostního konfliktu mezi Čechy a Němci, který zasáhl celou republiku. 13. listopadu 1920 kolem poledne se městem vracel ze cvičiště útvar vojáků, který hudbou přehlušil projevy na protidrahotní demonstraci u sochy císaře. Drobné rozmíšky, které tu vznikly, vyústily v noční incident, při němž čeští vojáci (dle dobového tisku 250 ozbrojených legionářů) uzavřeli náměstí, strhli sochu z podstavce a pokusili se ji demolovat. Vyrušila je hlídka městské policie, která zburcovala veřejnost, takže vojákům se nakonec podařilo odšroubovat jen pravici s patentem, kterou si odnesli s sebou. Socha byla vzápětí Chebany za zpěvu Stráže na Rýnu postavena zpět na sokl a ověnčena velkoněmeckými stuhami. Aby se situace již nemohla opakovat, byla k podstavci připevněna železnými pásy. Následně začali odstraňovat některé dvojjazyčné nápisy z úřadů, vyplenili českou školu a docházelo i k pronásledování českých vojáků. O dva dny později přerostly chebské události rámec regionu a nepokoje se přelily do ulic Prahy. V reakci na vyplenění chebské české školy a na „týrání a zranění Čechů" při protičeských demonstrací v Chebu došlo k protestnímu shromáždění lidu na Václavském
náměstí, které vyústilo v obsazení německého Stavovského divadla a Německého domu Čechy. Ještě 26. listopadu se na zasedání senátu projednávala interpelace německých senátorů týkající se odstranění pomníku Josefa II. v Teplicích, chebského případu a bouří v Praze. Situace se uklidnila až počátkem prosince. Jednoruké soše bylo dáno setrvat na chebském náměstí jen do roku 1923, kdy byla na základě zákona na ochranu republiky odstraněna. Snesení sochy se odehrálo v noci ze 4. na 5. května, aby se tak předešlo případným nepokojům. Přesto i díky vyzvánění zvonů evangelického kostela nakonec přihlíželo odstraňování pomníku několik set lidí. Socha byla uložena na vůz ozdobený jedlovými větvemi a odvezena do františkánské zahrady. Na místě zůstal stát jen mohutný sokl, z něhož byl odstraněn zlatý nápis. Spor o podstavec se táhnul až do roku 1925, kdy o jeho odstranění rozhodl nejvyšší správní soud.
V roce 2003 byla socha Josefa II. z iniciativy chebského Rotary klubu instalována ve Františkových Lázních. Na rušné události oněch dnů upomíná již jen chybějící ruka monarchy.

Literatura

Jana Kolouchová, Mortalita a pohřební rituál v Chebu a okolních obcích ve druhé polovině 19. století. Rigorózní práce. FF JU České Budějovice, 2012. Zde další literatura.

§Černý-Fišer 2013§§, s. 36 - 39.

Autor hesla
?

Pomník Fridricha Schillera v Chebu
Pomník Fridricha Schillera v Chebu
Pomník Josefa II. v Bochově
Pomník Josefa II. v Bochově
Pamětní deska Johanna Wolfganga Goetha v někdejší Chebské spořitelně v Chebu
Pamětní deska Johanna Wolfganga Goetha v někdejší Chebské spořitelně v Chebu
Oltář s reliéfem zobrazujícím Krista na hoře Olivetské v kostele sv. Mikuláše v Chebu
Oltář s reliéfem zobrazujícím Krista na hoře Olivetské v kostele sv. Mikuláše v Chebu
Pomník Josefa II. v Bochově
Pomník Josefa II. v Bochově
Svatá Alžběta, svatý Mikuláš
Svatá Alžběta, svatý Mikuláš
Pomník Bernharda Adlera ve Františkových Lázních
Pomník Bernharda Adlera ve Františkových Lázních
Hrobka rodiny Jankner s alegorií Pokoje na hřbitově v Chebu
Hrobka rodiny Jankner s alegorií Pokoje na hřbitově v Chebu