Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Průmysl, Spořivost, Obchod, Živnost

Matějů Josef

Jindřich Freiwald

Časové údaje
1937

Materál
hornobřízská polévaná kamenina

Umístění
Klatovy, nám. Míru 166 (dnes budova Komerční banky)

Souřadnice
13.294132, 49.395513

mapa

Popis

O novostavbě spořitelny, která předtím sídlila ve společné budově s muzeem, se rozhodlo v roce 1932. Musely jí ustoupit dva historické domy na klatovském náměstí. 1935 se začalo se stavbou, v prosinci 1936 byla slavnostně otevřena.

Autorem návrhu byl architekt Jindřich Freiwald se svým spolupracovníkem a společníkem stavebním inženýrem Jaroslavem Böhmem. Tato dvojice se na bankovní budovy specializovala a na českém venkově jich postavila celou řadu, vždy v duchu moderního novoklasicismu, později i pod vlivem funkcionalismu. V regionu to jsou např. budovy spořitelen v Sušici a Přešticích. Oproštěnou geometricky pojatou architekturu takřka vždy doplňovala figurální sochařská výzdoba, kde spolupracovali se sochařem-keramikem Jaroslavem Matějů, jehož práce najdeme jak na zmíněných budovách v Sušici, Přešticích, tak i v Klatovech. Zde však proběhla soutěž, což dokládají i modely zachované ve sbírce klatovského muzea, o níž víme pouze to, že se jí zúčastnil i klatovský sochař Vilém Glos. Nakonec však zakázku realizoval opět Matějů. Sochy byly osazeny v roce 1937. Podle prvního projektu, který odráží model dnes prezentovaný ve stálé expozici klatovského muzea, měla být sochařská výzdoba na průčelí v úrovní prvního patra. Když se architektonický koncept změnil a nároží vysunuté do náměstí dostalo podobu hranolového bloku s pásovým oknem (na modelu bylo zaoblené), přesunuly se sochy na atiku tohoto bloku. Na projektu z počátku roku 1935 je již koncepce soch přesně v té v podobě, která byla nakonec realizována.

Čtveřice soch z hornobřízské polévané kameniny však nevydržela exponované místo, kde byla vystavena nepřízni počasí, a začala brzy degradovat. Už v roce 1960 sepsal plzeňský sochař Jaroslav Votlučka posudek o jejich stavu. Z něho vyplývá, že sochy byly montovány ze dvou dílů na železobetonové jádro. Keramický plášť však začal praskat a oprýskávat. To vyvolávalo další nasávání vody, jejíž následné zmrznutí je dále rozrušovalo. Jedné figuře nakonec odpadla ruka. Votlučka navrhuje urychlené vytvoření kopií z umělého kamene, respektive provedení konzervačních zásahů, které by zamezily ohrožení lidí. Sochy však nakonec byly bez náhrady odstraněny, nejspíš v roce 1960 či 1961.

Motiv s pohledem z atiky na náměstí se sochou Průmyslu se objevil na pohlednici a pak i na obálce knihy Literární Klatovy Františka Buriánka (Plzeň: Krajské nakladatelství 1962), která vyšla v roce, kdy už sochy na atice nejspíš nestály.

Literatura

Krejčová, Magdaléna: Spořitelna v Klatovech. Architekt Jindřich Freiwald. ...aneb každé české městečko má svého Baťu a svého Freiwalda. In: PARS PRO TOTO, 8/2008, s. 16-25.