Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb


Pomník padlým v první světové válce v Karlových Varech

Uher Hugo

Anton Hollub

Hollub Anton

Časové údaje
1937

Umístění
Karlovy Vary, původně naproti 2. obecné škole v bývalé Chebské ulici, dnes naproti hotelu Thermal

Souřadnice
12.875491, 50.228560

Popis

Již v roce 1915 podal pozdější starosta Karlových Varů Hermann Jakob v městské radě návrh, aby se plánovalo postavení pomníku již padlým občanům a rovněž dalším očekávaným obětem. Stavební a finanční výbor tehdy uvítaly tuto iniciativu a podnítily sbírku finančních prostředků. Dne 9. března 1918 vytvořila městská rada komisi pro pomník obětem 1. světové války a pověřila ji realizací celého projektu. Tehdy přinesl berlínský sochař prof. Eugen Boermel, jenž těsně před válkou vytvořil pro Karlovy Vary pomník císaře Františka Josefa I., návrh umístit před svůj pomník stavbu kruhovitého půdorysu (rondel) s alegorií války a pamětní tabulí se jmény padlých. Počítalo se také s rezervní plochou pro případné rozšíření o další jména, jelikož tehdy ještě válka neskončila. Tímto způsobem měl být symbolicky sjednocen císař, jenž ovšem mezitím dne 21. listopadu 1916 zemřel, se svými mrtvými vojáky. Konečné zhroucení rakousko-uherské monarchie na podzim roku 1918 však znemožnilo dovést tyto plány do úspěšného konce.

Přeměna státních poměrů po konci 1. světové války a s tím spojené problémy zatlačily otázku vybudování pomníku válečným obětem do pozadí. Na jaře roku 1923 podala rada Karlovarské střelecké společnosti okresnímu úřadu žádost o zřízení pomníku padlým spolu s uspořádáním veřejné sbírky k pokrytí finančních nákladů. Jako důvod rada uvedla, že až do této doby nebyly ze strany města Karlovy Vary podniknuty ke stavbě takového pomníku žádné kroky. Město, jež bylo požádáno o vyjádření, ovšem tuto iniciativu odmítlo a nadále si pro sebe podrželo úmysl zřízení pomníku. 31. března 1924 svolalo za tímto účelem výbor, jehož členy se staly různé osobnosti z politických, náboženských a uměleckých kruhů. Výbor měl vyjasnit otázky umístění pomníku, opatření finančních prostředků a možnosti vzhledu a sochařského provedení pomníku. Mezitím starosta Jakob učinil pokus, aby byl pomník padlým zhotoven ze zbytků pomníků Františka Josefa I. Socha císaře byla tehdy již odvezena a habsburský erb odstraněn, na jeho místě však stále ještě zůstávaly některé zbytky: podstavec, socha lva a vřídelní víly a několik balvanů. Právě tohoto torza mělo být využito ke stavbě pomníku padlým. Avšak říšskoněmecký výbor, jenž stavbu císařova pomníku v roce 1912 financoval, se zdráhal, zda má obě plastiky, podstavec a balvany přenechat bezplatně střelecké společnosti, popř. městu Karlovy Vary.

Teprve v polovině roku 1926 rozhodla městská rada vypsat veřejnou soutěž. Doručené práce měl posuzovat výbor, ve kterém byl zastoupen kromě jiných karlovarský sochař Hugo Uher. Nebylo však dosud vybráno definitivní stanoviště a tak podané návrhy zůstaly ke zklamání jejich autorů odloženy nebo zamítnuty. V přehledu, vypracovaném starostou Jakobem, bylo k umístění pomníku uvedeno do roku 1930 celkem 11 míst, která přicházela v úvahu. Např. prostranství u Schwarzenbergova pomníku nad Poštovním dvorem, proti tomuto řešení se však rodina ohradila. Dále hala nově plánovaného městského muzea - zde však nebylo možné z prostorových důvodů osadit desku se jmény padlých a ani muzeum nakonec postaveno nebylo. Dalším navrženým místem byl vrchol skály Jeleního skoku, ten však navštěvovali spíše lázeňští hosté než místní obyvatelé. Do úvahy připadaly také schodiště ke kostelu sv. Máří Magdalény, park před divadlem nebo vojenské hroby na hřbitově. Dvakrát se už dokonce zdálo, že komise pro stavbu pomníku a město Karlovy Vary konečně dospěly k cíly svých snah. V protokolu z 26. září 1929 navrhuje komise umístit pomník v parku před Eliščinými lázněmi (Lázně V). V úvahu přicházela celkem 3 místa, z nichž nejvhodnější se nacházelo přímo před budovou lázní. Pomník měl být umístěn, podobně jako v dvorní zahradě (Hofgarten) v Mnichově, pod vchodem do budovy v jakési zapuštěné kryptě. Skici tohoto návrhu však byly ze strany okresního úřadu odmítnuty, neboť spojení těchto dvou objektů, lázeňské budovy a pomníku padlým, by působilo rušivým dojmem. Po zamítnutí plánů na stavbu pomníku před Lázněmi V rozhodlo městské zastupitelstvo o umístění pomníku do prostoru zvaného Kuhlo-Park mezi tržnicí a Chebským mostem v místech dnešního parkoviště. Vzhledem k tomu, že okresní úřad proti tomuto řešení nevznesl žádné připomínky, zdálo se prosazení pomníku téměř jisté. K dodání soutěžních plánů a modelů bylo opět vyzváno několik umělců, mezi mimi například malíř Riedel nebo sochaři Srb-Schlossbauer a Hugo Uher.

Záležitost postoupila tehdy tak daleko, že dne 24. srpna 1930 byl na 4. slavnosti setkání válečných veteránů z Chebska (Egerländer Feldkamaraden) dokonce položen základní kámen. Při posuzování doručených prací se jedenáctičlenná porota rozhodla pro návrh s názvem Feirlich (Slavnostní) karlovarského sochaře Srb-Schlossbauera. Veřejnost si poté měla možnost prohlédnout plány i modely na výstavě v lázních IV ve dnech 1. až 8. listopadu 1930. Nakonec však i tento projekt ztroskotal z důvodu finanční nouze, která nastala na počátku hospodářské krize. Město nemělo prostředky na to, aby mohlo neupravený a nevzhledný Kuhlo-Park udržovat v důstojném stavu. I poloha případného pomníku byla opět kritizována, tentokrát kvůli všednímu a obyčejnému okolí obchodní čtvrti. Naléhavé hospodářské a politické problémy 1. poloviny 30. let 20. století odsunuly úmysl zřídit pomník padlým opět do pozadí.

Teprve v roce 1935 napnuly spolky válečných veteránů novou iniciativu. Osm z nich vytvořilo výbor, jenž jednal s městem o dalším stanovišti, Americkém parku ve vilové čtvrti Westend, tj. na spojnici dnešní Sadové ulice s třídou Krále Jiřího, v parku, kde dnes stojí socha Karla Marxe. Očekávalo se, že by pomník mohl být odhalen v létě roku 1937 při příležitosti 11. slavnostního setkání spolků válečných veteránů (Verein der Heimatsöhne im Weltkrieg). Stavební úřad však toto místo odmítl, neboť se zde jednak předpokládala výstavba dalších vil a navíc cena předpokládaného pozemku ve výši 700 tisíc korun byla příliš vysoká. Využití pouhé části pozemku mezi plánovanými budovami pak zase neodpovídalo významu a důstojnosti pomníku. Ze stejného důvodu nebylo povoleno ani místo na konci dnešní třídy Krále Jiřího vedle vily Brno. Ze strany výboru pro umění a divadlo, součásti Městského úřadu Karlovy Vary, byl podán protinávrh vybudovat památník padlých z kostela sv. Ondřeje. O toto řešení se zasazoval karlovarský spisovatel Erwin G. Kolbenheyer, jenž zároveň předložil návrhy vzhledu památníku. Avšak tenrto projekt nebyl dále rozpracován.

V té době přišel výbor pro výstavbu pomníku s dalším stanovištěm, malým parkem naproti někdejší 2. obecné škole v bývalé Chebské ulici. Původně zde stávalo staré Zasilatelství minerálních vod, podnik na zpracování minerální vody a výrobu vřídelní soli pro vývoz. Roku 1932 však byla dokončena nová budova Zasilatelství naproti tržnici, dnešní Karlovarské minerální vody, a.s. Mohly tak být odstraněny staré budovy a na jejich místě vznikl u Poštovního mostu zmíněný parčík. Městská rada s tímto stanovištěm souhlasila a 5. května 1937 stavbu pomníku povolila. Podle plánu měl byt předán během velké slavnosti válečných veteránů v srpnu roku 1937. Pozornost se zřejmě proto obrátila k prostému návrhu pomníku karlovarského sochaře Hugo Uhera, který vytvořil pro Dalovice již v roce 1934. Narozdíl od Dalovic však pomník neměl být doplněn žádnou sochou.

Provedením stavby byl pověřen sochař Anton Hollub, jenž vytvořil plastické prvky ve střední části a dále čtrnáct bronzových tabulí se jmény padlých. Text věnování a oba věnce vytvořil umělecký kovář Alois Peithner, zatímco kamenické a zahradnické práce zařídilo město. K termínu předání pomníku nebylo sice ještě úplně všechno dokončeno, nejdůležitější práce však ano. Pomník byl slavnostně odhalen a vysvěcen v rámci 11. setkání spolků válečných veteránů dne 22. srpna 1937. Přijely jich tisíce jak z domova, tak i ze zahraničí a zúčastnily se tehdy nejrůznějších akcí. Za přítomnosti zástupců městské a státní správy, čestných hostů, početného obecenstva z řad místních i přespolních, zástupců katolické církve a především válečných veteránů převzal tehdejší starosta města Schreitter-Schwarzenfeld před velkým shromážděním pomník do správy města Karlových Varů. Pomník sloužil jako připomínka 473 padlých a ztracených občanů z Karlových Varů ve velké válce.

Bezprostředně po skončení 2. světové války však pomník padlým poškodili místní čeští starousedlíci spolu s novými osídlenci. Dne 15. srpna 1945 zaslalo Ředitelství národní bezpečnosti v Karlových Varech Místní správní komisi Karlovy Vary dopis, ve kterém žádalo aby byl odstraněn zbytek pomníku, protože si na jeho existenci stěžují Češi. Z pomníku proto byly následně sejmuty všechny německé části a s odsunem Němců ztratil i úlohu pietního místa.

Dne 19. srpna 1945 byl před pomníkem odhalen základní kámen pro realizaci pomníku všem padlým vojákům Rudé armády. Projevy u této příležitosti tehdy pronesl ministr Nosek a podplk. Leontěv. Dne 28. ledna 1946 na své schůzi sice Místní osvětová rada jako poradní orgán Místní správní komise Karlovy Vary v oblasti kultury, výchovy, školství a vzdělávání podnikla ještě pokusy tento pomník využít a přeměnit jej podle návrhu přednosty Stavebního úřadu v Karlových Varech Ladislava Kozáka na pomník obětem nacismu. Návrh schválila MSK Karlovy Vary dne 16. dubna 1946. Nakonec však ke vzniku památníku obětem nacismu nedošlo a objekt byl skutečně přeměněn na pomník Rudé armády. Na postranních zídkách bylo upevněno sedm tabulí se jmény padlých sovětských vojáků a byl změněn i reliéf na středové části pomníku. Základní kámen památníku Rudé armády byl pak v roce 1951 použit jako podstavec pod tehdy instalovanou sochou ve Smetanových sadech. Později byly jmenné desky sejmuty a osazeny osazeny na náhrobcích sovětských vojáků na hřbitově v Drahovicích.

Ve 2. polovině 50. let 20. století byl před již odstrojeným pomníkem instalována soška mládence v květinové okrase. Někdy v 1. polovině 60. let 20. století byla samotná masa bývalého pomníku odstraněna. Zůstal zde tak pouze bezejmenný parčík, který na přelomu 60. a 70. let 20. století spolu s celou zástavbou bývalé Chebské ulice ustoupil výstavbě rozsáhlého hotelového komplexu Thermal.

Literatura

Památky a příroda Karlovarska

Rudolf Schönbach, Zmizelý pomník. Historie karlovarského pomníku padlým v 1. světové válce. Historický sborník Karlovarska 10, 2004, s. 193-201.1

Radek Slabotínský, Osudy karlovarských soch a pamětních desek po roce 1945 aneb Radikální očista lázeňského města v oblasti hmotných uměleckých památek, in: Sborník přednášek z XV. semináře Karla Nejdla, Karlovy Vary 2006, s. 77 - 82

§Wieser 2009§§, s. 89-99

Autor hesla
?

Výzdoba modlitebny Církve bratrské v Jasénce u Vsetína
Výzdoba modlitebny Církve bratrské v Jasénce u Vsetína
Dekorativní kovová plastika na průčelí nádraží ČD v Chebu
Dekorativní kovová plastika na průčelí nádraží ČD v Chebu
Hvězda pro budovu KV KSČ v Plzni
Hvězda pro budovu KV KSČ v Plzni
Leptaná skla v obchodním domě URAL v Sokolově
Leptaná skla v obchodním domě URAL v Sokolově
Náhrobek Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze
Náhrobek Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze
Pamětní deska spisovatele Norberta Frýda v Drmouli
Pamětní deska spisovatele Norberta Frýda v Drmouli
Pamětní deska Josefa Holíka v Sušici
Pamětní deska Josefa Holíka v Sušici
Pamětní deska Mikoláše Alše v Praze na hotelu Four Seasons
Pamětní deska Mikoláše Alše v Praze na hotelu Four Seasons
Pomník padlým v první světové válce v Březové (Pirkenhammer)
Pomník padlým v první světové válce v Březové (Pirkenhammer)
Matka s dítětem
Matka s dítětem
Díkůvzdání
Díkůvzdání
Pomník Jana Antonína Baťi a Tomáše Baťi ve Zlíně
Pomník Jana Antonína Baťi a Tomáše Baťi ve Zlíně
Pomník padlým v první světové válce v Bečově
Pomník padlým v první světové válce v Bečově
Pamětní deska obětem II. světové války z řad železničářů na Hlavním nádraží v Plzni
Pamětní deska obětem II. světové války z řad železničářů na Hlavním nádraží v Plzni
Figurální reliéf nad vstupem do bývalé budovy elektrotechnické fakulty v Plzni
Figurální reliéf nad vstupem do bývalé budovy elektrotechnické fakulty v Plzni
Pomník Jana Husa ve Strakonicích
Pomník Jana Husa ve Strakonicích
Dálky
Dálky
Květ
Květ
Náhrobek Petra Ivanoviče Jakla v Berouně
Náhrobek Petra Ivanoviče Jakla v Berouně
Rýžování zlata
Rýžování zlata
Pamětní deska bratří Špillarů v Plzni
Pamětní deska bratří Špillarů v Plzni
Doprava elektrickou drahou, Elektrárenství - dvě alegorické sochy u vchodu do budovy Elektrických podniků v Praze
Doprava elektrickou drahou, Elektrárenství - dvě alegorické sochy u vchodu do budovy Elektrických podniků v Praze
Adolf Kreuzmann
Adolf Kreuzmann
Pomník svobody v Domažlicích
Pomník svobody v Domažlicích
Pohostinství – dvojice soch před bývalým hotelem Ohře v Sokolově
Pohostinství – dvojice soch před bývalým hotelem Ohře v Sokolově
Pomník Jiřího Trnky v Plzni
Pomník Jiřího Trnky v Plzni
Karlovarské motivy
Karlovarské motivy
Žena se džbánem
Žena se džbánem
Holakovský Výzdoba obřadní síně v Bernarticích
Holakovský Výzdoba obřadní síně v Bernarticích
Figurativní výzdoba tří portálů Měšťanské školy pro hochy a dívky ve Starém Plzenci
Figurativní výzdoba tří portálů Měšťanské školy pro hochy a dívky ve Starém Plzenci
Pomník Johanna Wolfganga Goetha v Chebu
Pomník Johanna Wolfganga Goetha v Chebu
Modry hrozen
Modry hrozen
Pomník Jana Žižky z Trocnova v Rokycanech
Pomník Jana Žižky z Trocnova v Rokycanech
Pomník Boženy Němcové ve Františkových Lázních
Pomník Boženy Němcové ve Františkových Lázních
Holakovský Výzdoba obřadní síně v Klášterci nad Ohří
Holakovský Výzdoba obřadní síně v Klášterci nad Ohří
Medailon Čeňka Gregora na Hlávkově mostu v Praze
Medailon Čeňka Gregora na Hlávkově mostu v Praze
Rokycansko, Slunce v květech
Rokycansko, Slunce v květech
Dekorativní reliéf na fasádě budovy Podniku bytového hospodářství ve Františkových Lázních
Dekorativní reliéf na fasádě budovy Podniku bytového hospodářství ve Františkových Lázních
Stěna vstupního vestibulu v budově bývalého Federálního shromáždění v Praze
Stěna vstupního vestibulu v budově bývalého Federálního shromáždění v Praze
Zpívající řezník
Zpívající řezník