Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Přeštická černostrakatá prasata

Jaroslav Podbal

Podmol Jaroslav

Časové údaje
1957

Materál
Kamenina

Umístění
Přeštice, Hlávkova 33

Souřadnice
13.327189, 49.569435

mapa

Popis

Plastika z glazované kameniny byla vytvořena v roce 1957 u příležitosti zemědělské výstavy „Plzeňsko - budování socialismu", na které bylo poprvé prezentováno přeštické černostrakaté prase. Jen pět let před tím totiž začalo systematické úsilí o záchranu tohoto specifického krajového druhu, které pak v roce 1964 vyvrcholily uznáním samostatného plemene. Jejím autorem byl Jaroslav Podmol z Horní Břízy.V letech 1956 - 1959 byl zaměstnán v n. p. Západočeské keramické závody v Horní Bříze jako výtvarník závodu a v letech 1959 - 1969 v Ústředí uměleckých řemesel Praha jako vedoucí keramické hutě ve Štěchovicích. Tam začala jeho spolupráce s Františkem Davidem, který ho vrátil k hrnčířské práci, i když začátky hrnčířského řemesla poznal u Svatopluka Úředníčka z Tupes, který byl odborným učitelem na zlínské škole. Kronikář Přeštic Jaroslav Brunát, který po osudech plastiky pátral, již mohl vyzpovídat pouze autorovu manželku. Podle ní autor dílo nesignoval, protože proporce soch neodpovídaly předobrazu. Po skončení výstavy se prý dokonce uvažovalo o tom, že socha bude zakomponována do jakési fontány, která nahradí původní kašnu na náměstí se sochou svatého Václava, což ovšem bylo zamítnuto orgány památkové péče. Plastika pak krátce stála před radnicí, což prý zavdávalo příčinu k mnohým nemístným poznámkám a žertům, takže pak byla přemístěna do rohu náměstí. V letech 1970-75 byly postaveny kanceláře JZD na Pohořku a plastika byla umístěna před ně, kde stojí dodnes a stala se doslova symbolem města. A to zcela oprávněně, neboť tradice řezníků a chovu prasat je s ním spojena jako s žádným jiným městem.

Plemeno vniklo někdy v 2. polovině 19. století křížením českého prasete a dovezených plemen, kdy překvapivě došlo k vyhranění a ustálení typu. K základním charakteristikám patří černostrakaté zbarvení a klopené ucho. Mezi válkami šlo o významnou skupinu (nikoliv ještě plemeno) prasat s vynikající reprodukcí, přizpůsobivostí a odolností vůči stresu. Přesto nestačilo konkurovat dovezeným plemenům a od roku1936 bylo do chovu dovoleno používat už jen bílé kance. Za okupace byl zákaz ještě zostřen a jejich chov byl tajný. Po druhé světové válce pak přišly pokusy o záchranu (od 1952), které vyústily v již zmíněném uznání za druhé samostatné české plemeno.

Literatura

Bukovská, Daniela: Živý poklad z Čech - Přeštické černostrakaté prase. In: iFauna.http://www.ifauna.cz/clanek/prasata/zivy-poklad-z-cech-presticke-cernostrakate-prase/4138/