Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Chlapec s rybou I (František)

Mayerl Johann Adolf

Mayerl Johann Adolf

Časové údaje
1934

Materál
keramika

Umístění
Původně Františkovy Lázně, před Společenským domem (náměstí Míru), dnes muzeum

Souřadnice
12.350061, 50.117552

mapa

Popis

Chlapec s rybou je tradiční motiv kašen od baroka až po současnost. Také dnešní symbol Františkových lázní vznikl původnějako keramická plastika pro kašnu. V letech 1933 až 1934 upravoval Fritz Lehmann, rakouský architekt působící v Čechách, vnitřní trakt barokního Vernierovského paláce v Praze Na Příkopě, kdese nacházelo Německé kasino. K výzdobě kašny přizval Johanna Adolfa Mayerla (1884-1954), který se na konci 20. let stal jeho pravidelným spolupracovníkem: pro budovu České eskomptní banky v Chebu mu vytvořil monumentálního dioritového Atlanta, pro Hotel Esplanade (1928-1930) nedaleko Hlavního nádražív Praze rozměrný reliéf na fasádě. Putti z pražské kašny měl stejnou podobu jako jeho zachovaná františkolázeňská verze, seděl však na velké rybě, z níž - stejně jako z ryby v jeho náručí - stříkala voda. Kašna byla pravděpodobně zničena hned poválce, kdy se z Německého kasina stal Slovanský dům.

Chebský rodák Mayerl, absolvent teplické keramické průmyslovkya pražské akademie (1905, J. V. Myslbek), se v roce 1924 usadil ve Františkových Lázních, pro které vytvořil řadu soch. Převažuje mezi nimi dekorativní plastika - žertovné putti podobné Chlapci s rybou dodnes najdeme např. na fasádě Sadové kavárny, další představující dvojici muzikantů stáli nedaleko odtud jako součást kašny v Městskýchsadech a dnes je najdeme před městským muzeem. Druhou verzi pražské sochy koncipoval jako zahradní plastiku na kouli a asi ji vytvořil v několika verzích. Jméno františkolázeňského majiteleté nejslavnější, ani původní umístění dnes neznáme. Plastika prýpůvodně měla mnohem zářivější barevnost, než je tomu dnes, kdy je původní glazura skryta pod nátěrem.

Po válce byl Mayerl odsunut do Německa a naopak do FrantiškovýchLázní přišel v únoru 1947 fotograf Otto Škarda, který stojí za popularitou, kterou socha získala. Od začátku 50. let ji totižmáme doloženu na reprezentativním místě nedaleko Františkova pramene a právě díky tomuto sousedství zřejmě získal buclatý putti svou přezdívku. Zde se stala se vhodným objektem pro fotografování, které v městě založeném na turismu bylo jedním z vítaných zdrojů příjmů zdejších obyvatel. Jak známo, každý fotograf-portrétista při focení se svými klienty hovoří, aby se při focení uvolnili, a působili tak přirozeně. Takto nějak pomalu a nezáměrně vznikl Františkův příběh, jak na to vzpomíná i sám Škarda. „Ženy se rády nechávaly fotit u toho zrzavého chlapečka. A já chtěl, aby ty obrázky byly živé, pěkné, tak jsem jim třeba řekl – víte, to přišlo samo, zevnitř, nic jsem nepřipravoval –, řekl jsem: ‚Chcete chlapečka? Tak ho chytněte za levou nožičku!‘ Prostě aby měly náladu!“

Bohužel František poutal pozornost nejen návštěvnic lázní, ale i vandalů. Poškozován byl opakovaně a na soše samotné je dodnes patrné odlomení hlavy, o němž hovoří ve své vzpomínce i Otto Škarda. „Jednou mu ulomili hlavu, tak jsem to opravil, ale nedrželo to. Hlava brzy upadla zas.“ Proto byl někdy v roce 1960 původní František nahrazen novým. Když i ten byl rozbit, rozhodlo se město další verzi už nepořizovat, a na jeho místo postavilo sochu Matka s dítětem Jindřicha Wielguse (dnes je vystavena u Dvorany Glauberových pramenů). Mysleli si, že "hodnotná socha" vytlačí vzpomínku na Františka a jeho legendu, to se však nestalo. Odstraněný František – ovšem nikoliv Eiblův, který byl asi zcela zničen, nýbrž právě ten původní Mayerlův! – byl zachráněn fotografy Městského podniku, opraven a umístěn na sokl, s nímž za vhodného počasí vyráželi na různá exponovaná místa. Snímky Františka na soklu s nápisem Františkovy Lázně (na některých fotkách doplněným rokem 1964, kdy se asi celá akce rozběhla) na pozadí různých význačných budov prodávaly i zdejší obchody. Rada města však tuto praxi důsledně zakázala. V roce 1966 podlehla a pořídila verzi třetí, která je na místě dodnes. Původní socha se vynořila až po revoluci v ateliéru fotografky Jany Havlové, která ji věnovala městskému muzeu. Dnes patří k jeho nejzajímavějším exponátům.