Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Dva putti-muzikanti jako sochařská výzdoba kašny u Sadové kavárny ve Františkových Lázních

Mayerl Johann Adolf

Časové údaje
1930

Materál
pískovec

Umístění
Františkovy Lázně, původně poblíž Sadové kavárny (Ruská 60/1), dnes spolu s kopiemi z umělého kamene před Městským muzeem.

Souřadnice
12.350579, 50.120356

mapa

Popis

V dubnu 1930 probíhaly ve Františkových Lázních rozsáhlé úpravy tehdejší Goethovy ulice (dnes Národní) zakončené pokládkou asfaltu. Součástí projektu bylo i nové řešení vstupu do parku v podobě širokého schodiště. Na jeho podestě měla vzniknout kašna, jejíž realizace budila značný rozruch. Ani „nejstarší obyvatelé Františkových Lázní nepamatují, že by kdy nějaký projektnebo problém v životě lázní dal vzniknout tolika podnětům k diskusím a rozepřím, jako nová okrasná kašna v lázeňském parku na horním konci Goethovy ulice". Projekt, který vznikl za zavřenými dveřmi a jejž opozice na radnici málem shodila ze stolu, pohoršoval zejména svou estetikou a finanční nákladností (150 tisíc Kč). Od prvního výkopu se před staveništěm tvořily hloučky příznivců i odpůrců, které jen přiživovaly celé kauzy. Kašně vymezené trojicí stěn se brzy začalo přezdívat Zeď nářků. Během realizace stížností přibývalo. Kritikům se nelíbila výška schodišťových stupňů, zadní stěna kašny pak vadila svou mohutností, kterou umocňoval pohled z níže položené Goethovy ulice, a tak si vysloužila přirovnání k Velké čínské zdi. I přes odpor veřejnosti padlo během prvního květnového týdne definitivní rozhodnutí kašnu dokončit, a to včetně parkových úprav. Až poté bude zřejmé, zda je ozdobou lázní či jen překážkou chodcům, jak to formuloval redaktor Egerer Zeitung. Koncem června byly do stěny instalovány tři chrliče v podobě lvích hlav a po stranách zbudovány dva polygonální čtyřramenné kandelábry. Dne 14. srpna stejné noviny oznámily, že kašna získala svou poslední výzdobu: dvojici chlapců-muzikantů, osazených do čela bočních stěn. Sochy z pískovce představující hráče na lesní roh a violoncello dodal místní sochař Johann Adolf Mayerl. Později byly podle nich provedeny výdusky z umělého kamene, které byly umístěny v parku za divadlem. Kašna byla v roce 1962 zásadně přestavěna a Mayerlovy sochy odstraněny. Dnes se všechny čtyři plastiky nacházejí před františkolázeňským muzeem.