Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb

Věčná touha, Petřínské sady v Praze

Amort Vilím

Časové údaje
1898 - 1911

Materál
Bronz

Umístění
Od 50. do 80. let 20. století umístěna na zeleném plácku u Růžového sadu na Petříně v Praze, poté přemístěna do depozitáře;podstavec zůstal na Petříně

Souřadnice
14.396251, 50.081618

mapa

Popis

Tato plastika se osamostatnila ze souboru Kalvárie, kterým se Amort zabýval již od roku 1898. S plastikou Magdalény (ze které se stala Věčná touha) začal v dubnu 1900 a to studií hlavy. Sochu dodělal v červenci 1907, leč jednalo se o akt. Na oděné Magdaléně (s jejíž drapérií měl velké problémy) pracoval několik let s přestávkami (což mu též moc v práci nepomáhalo, například když chtěl v červenci 1910 na díle opět po delší době pracovat, zjistil, že je Magdaléna nahnutá a prkno, které bylo součástí konstrukce, je nahnilé). Na konci srpna oformoval figuru Magdalény, ale bez rukou, na těch pracoval od poloviny února 1911.

Postava Magdalény byla navržena tak, aby stála s pokrčenými nohami, přičemž se pravým kolenem opírala o kopcovitý terén pod křížem. Paže se měly natahovat nahoru ke Kristovu tělu a v bedrech mělo být velké prohnutí, takže její horní polovina těla měla být v záklonu, aby mohla obrátit svou tvář ke Kristovi a tak jí rozpuštěné vlasy vlály ve vzduchu. Jedná se tedy o velice dramatickou pozici plnou neštěstí a smutku.

Nahá figura Magdalény, kterou po úpravách nazval: Věčná touha se mu líbila natolik, že ji osamostatnil a pod koleno jí vložil jakýsi pařez, který přešel do plinty, jež tvořila podložku sochy. V létě 1911 za tuto sochu dostal od Akademie věd a umění polovinu Kaňkovy ceny.

Dílo bylo v padesátých letech 20. století umístěno do Petřínských sadů, kde ale byla v osmdesátých letech vandalsky poničena, proto ji Galerie hl. m. Prahy sesadila a nechala zrestaurovat. Další bronzový kus vysoký 110 centimetrů se nachází u potomků Amorta.