Výzdoba průčelí Občanské záložny v Pardubicích
Časové údaje
1902
Materál
štuk
Umístění
Pardubice, průčelí domu na Pernštýnském nám. 55 (dříve Občanská záložna, dnes nazýván jako Evropský spolkový dům)
Souřadnice
15.779825, 50.038392
Popis
V roce 1901 nechala pardubická Občanská záložna přestavět nově získaný dům B. Dvořákem, který výzdobou průčelí pověřil Amorta. Ten zde pracoval na konci srpna a začátku září roku 1902 a vytvořil tři reliéfy umístěné v různých úrovních pod sebou. Zvolené motivy nejsou v této době ničím neobvyklým z důvodů politických (nacionálních). Jedná se o argumentaci na otázky současnosti prostřednictvím historie, což dokládá i zpráva v pardubických Neodvislých listech, kde se popisují velice nacionálně motivy průčelí domu těsně před doděláním.[1]
Opět existují samostatné desky s uvedenými výjevy (ve sbírkách potomků Amorta), které dosahují vyšší umělecké úrovně větším propracováním, lepším vyjádřením expresí u postav a schopností vtáhnout diváka do děje.
[1] „K ozdobě fasády zvolena slavná doba našeho boje za práva království a samostatnosti. Doba husitská znázorněna slavným bojovníkem Žižkou, který sedě na koni, poohlíží se štítu budovy na náměstí, jako by zval k boji: ‚Pojťe se mnou všichni, kteří neztratili jste lásku k národu svému‘, ukazuje směř palcátem k Vídni. Kristus v oblacích v mandorle zlaté nad Žižkou žehnající, zvat jest ze standard vítězných bojovníků božích. Ve velikém reliéfu mezi prvním a druhým patrem spatřujeme legáta Fantina de Vale, poslaného papežem ke dvoru Českému, kde drzou řečí urážel národ český. Urážkami nanejvýš podrážděný král Jiří z Poděbrad chce trestati zpupnost vyslance papežova mečem, čemuž brání M. J. Rokycana. Podán jest nám kus historie slavné doby české ... Bude budova nehynoucí památnou, vzpomínkou na uvědomělé rolnictvo a živnostnictvo..." Neodvislé listy, 20. 9. 1902.
F. Šebek upozornil, že původně zde měl být jiný výjev od Mikoláše Alše, ale ten nestihl předlohu namalovat.
Literatura
František Šebek, Toulky historií Pardubic, Radniční zpravodaj Pardubice, 2006, č. 2, s. 7.
Neodvislé listy, 20. 9. 1902
§Svitáková 2012§§